Výstavu Bible a mince hostí Strahovská knihovna a doprovází ji ilustracemi ze svých sbírek

Většinu exponátů na výstavě Bible a mince představují stříbrné a bronzové mince z doby Ježíše Krista. Například Jidáš dostal za zradu Ježíše třicet stříbrných, přičemž se s největší pravděpodobností jednalo o tyrské šekely, jak říká numismatik Zdeněk Petráň.

Zdeněk Petráň: „Byla to stříbrná mince, kterou razilo antické město Týros, což je město na břehu Středozemního moře. Byla to taková obchodní mince, která tam byla ražená někdy od roku 125 před Kristem a pak byla ražena ještě dlouhá desetiletí. Byla to univerzální mince, jakoby takové přímořské Euro, takže Židé ji používali jako obchodní minci. Proto také když farizeové chtěli zaplatit Jidášovi za zradu, tak si vybrali minci, kterou znali všichni a která tehdy byla obchodně zajímavá.“

Stejná mince se objevuje i v příběhu o penízy v tlamě ryby, kdy za apoštolem Petrem přišli výběrčí chrámové daně s požadavkem, aby zaplatil daň za sebe i za Ježíše. K tomu další z autorů výstavy Michal Mašek uvádí.

Michal Mašek: „To byla povinnost každého Žida zaplatit jednou za rok chrámovou daň. Byla ve výši jednoho půlšekelu za jednoho muže. Půlšekel byl mince vážící asi 6 gramů stříbra. Ale učedníci ji neměli. Měli asi pár bronzových drobných, ale stříbrnou velkou mince neměli. Petr šel za Ježíšem a ten řekl: Dobře, zaplatíme jim. Běž k vodě, k Tiberiadskému jezeru, a první ryba, kterou vylovíš, bude mít v ústech peníz. A tím zaplať za nás oba.“

Půlšekelů se totiž razilo daleko méně než šekelů.

Michal Mašek: „Obecně se ví a i z tohoto příběhu to vyplývá, že se lidé sdružovali do dvojic a platili to ve dvojicích tím šekelem. Když se mluví o Jidášovi, který těch 30 stříbrných dostal od chrámových kněží, kteří brali z chrámového pokladu, čili ty šekely, tak proto si myslíme, že s největší pravděpodobností ten chrámový šekel byl právě tyrský šekel.“

Z Nového zákona je znám i takzvaný peníz daně. Součástí římského daňového systému byla totiž tzv. „daň z hlavy“. A jak dodává Zdeněk Petráň, v Ježíšově době to byl jeden denár ražený v letech 14 až 37.

Zdeněk Petráň: „Byl to denár císaře Tiberia, který v té době vládl. Ty denáry tehdy kolovaly po všech zemích, kam sahala ruka Říma. A protože obchod je nekonečný, tak samozřejmě tyto mince kolovaly i v Izraeli.“

Příběh o vdovině haléři připomíná chudou vdovu, která do chrámové pokladnice vhodila dvě drobné mince, na rozdíl od boháčů, kteří tam vhazovali vysoké obnosy. Ježíš ji však dal za příklad, protože všichni dali ze svého nadbytku, ona však dala všechno, z čeho měla být živa. Slovo má Michal Mašek.

Michal Mašek: „Vdovin haléř je mince, která odpovídala těm nejmenším nominálům. Byla to drobná měděná mince, cenově odpovídala římskému kvadrantu. Ty bronzové nominály razili všichni židovští králové, někteří razili pouze jednonásobek, čili pruto, a někteří králové, třeba Herodes Veliký, razil i dvoj-, čtyř- a osminásobek mince. Ta osminásobná mince už má velikost naší dvoukoruny. Ovšem jejich hodnota a kupní síla nebyla nijak významná. To byly drobné mince a větší obnosy se platily právě stříbrnými šekely, popřípadě možná i zlatými římskými aurei.“

Na výstavě můžeme vidět i mince, o kterých v Bibli žádná zmínka není. Na jednom vyobrazení můžeme pohlédnout do tváře královny Salómé, jejíž tanec stál Jana Křtitele hlavu.

Michal Mašek: „Na té minci je hlava dámy, které je 50 let. Když Salómé tančila, tak to byla asi čtrnáctiletá dívenka a pak se později vdala za krále, který zemřel. Její druhý manžel král Aristobúlos vydávat mince, ale ne v Judey, protože vládl někde na severu dnešního Turecka, kde vydával mince se svým portrétem. Na jejich rubu po římském vzoru nechal umístit portrét své manželky, která se jmenovala Salómé. Je otázka, jestli je to opravdu ta biblická Salómé. Nejspíš ano, chronologicky by to odpovídalo, byla to dcera královny, tančila před králem, čili ta mince je téměř na 100 % považována za portrétní minci královny Salómé.“

Na výstavě jsou i mince s nápisem Judaea capta.

Michal Mašek: „To už nepatří do Nového zákona, ale je to jedna z nejznámějších mincí, která se vztahuje k Judee. Ta mince je z doby židovské války zaznamenané už Flaviem Josephem. O židovské válce není v Bibli jediná zmínka, ale v její době žili lidé, kteří novozákonní dobu zažili. Třeba Agrippa II. obléhal pevnost Gamlu ve službách Říma. A když Vespasián s Titem dobyli Jeruzalém a zničili chrám, tak na paměť toho, že porazili království, razili mince s nápisem Judaea capta, zotročeným Židem sedícím pod palmou. To znamenalo: poražená Judea, nebo dobytá Judea. Jsou to relativně známé mince ražené ve všech třech kovech – ty zlaté jsou vysoce vzácné, stříbrné jsou běžnější a bronzové relativně dostupné.“

Výstavu Bible a mince časově uzavírá smrt císaře Nerona, protože v tomto období zemřela mučednickou smrtí většina Ježíšových apoštolů.