Vzestupy a pády kožešnického řemesla. Dřív šil kožešník luxusní kožichy z norků, dnes vesty z králičiny

„Kožešnictví vzniklo od ševcovské práce. Ševci šili boty z kůže, a když někdo začal šít z kožešiny, tak to byl bílý švec, potom se začalo teprve říkat kožešník,“ vysvětluje Petr Hudec.

Kožešnictví zavedl do Hlinska v roce 1903 Josef Tlustý z Vídně, kde se vyučil. Založil ve městě firmu a od té doby se traduje kožešnické řemeslo v Hlinsku. Příští rok oslaví 120 let od svého vzniku!

Petr Hudec se nejprve v Hlinsku vyučil kožešníkem, potom nastoupil do závodu KARA Hlinsko, kde se zpracovávala kožešina hlavně na export. Při práci si dodělal průmyslovku a dokonce i vysokou školu v Liberci zaměřenou na textil. Stal se hlavním technologem a rukama mu prošla v 80. letech minulého století snad každá kožešina.

Kožich z krtčích kožíšků

„V KAŘE jsme zpracovávali norky, vačice, fretky, tchoře, kuny, ondatry, veverky. V Hlinsku bylo asi 800 lidí, kteří vyráběli kožichy. Kromě KARY ještě existovalo kožešnické družstvo Vzor. Poptávka byla velká, my jsme se zaměřovali hlavně na export,“ říká Ing. Petr Hudec.

Přišly i velmi kuriózní nabídky práce. Například na kožichy z krtků. Zájemce se ptal, jak by vypadalo zpracování krtků, mohl jich dodat milion. Nakonec z toho ale sešlo.

Další zajímavá poptávka se týkala výroby kožichů z tuleňů, kteří se lovili v Grónsku. Tam se i vyčinily a dopravily do dánské Kodaně na aukci, kde se prodávaly.

Cvekování - bez toho se kožešnické řemeslo neobejde|foto:Jitka Slezáková, Český rozhlas

„A tento obchod klapl. Domluvili jsme se se zákazníkem, že pro něho budeme šít kožichy. Je to trochu hrubší kožešina, ale záleží na vyčinění a dalším zpracování. Ujalo se to hlavně v Dánsku. Kožich totiž jako první oblékla dánská královna.

Nejdražší kožichy ze sobola, norka a činčily

Nejdražší kožichy se vyráběly z norka, který se pro tyto účely choval ve Skandinávii na farmách nebo v Americe. Americký norek je výjimečný tím, že má na dolním rtu bílou skvrnu. Ještě dražší byla kožešina ze sobola, který pochází ze sibiřské tajgy. Ten má ještě jemnější srst než norek. A ještě o stupeň výše ceněný byl kožich z pravých činčil z Bolívie. Takový kožich stál ještě před 25 lety 300 tisíc. Padlo na něj 200 – 250 činčil.

Zájem o kožichy dnes už není. Existují moderní materiály, které dokážou zajistit tepelný komfort. Petr Hudec šije hlavně vesty a bačkory z ovčiny a králičiny.

„Co  je bez rukávu, o to určitá skupina lidí má zájem. A v nabídce je různá galanterie. Například vyrábím vložky do bot, které v zimě zahřejí. Zájem je také o kožešiny na sedadla do auta, ty v létě chrání proti teplu, v zimě proti chladu. Šiju také bačkory z ovčí kůže. Takže jsem se vlastně vrátil úplně na začátek k těm bílým ševcům,“ směje se Petr Hudec, který i v důchodu kožešnickým řemeslem žije.