Hlavně když to drží! Restaurátorka Jana Waisserová propůjčuje památkám čas

Jana Waisserová pochází z Litomyšle a do svého rodného města se v poslední době velmi často pracovně vrací. Na město teď pohlíží většinou z výšky zámeckého návrší, kde se podílí na opravách objektů v areálu renesančního zámku, památky UNESCO. V Litomyšli také vystudovala. Byla první absolventkou tamní Školy restaurování a konzervačních technik, dnes Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Jana měla být původně učitelka. Vystudovala litomyšlskou Střední pedagogickou školu a ve volných chvílích prováděla na litomyšlském zámku. Tam se také poprvé setkala s restaurátory. A když se dozvěděla, že v Litomyšli otevírají vyšší odbornou školu, zaměřenou právě na restaurování památek, řekla si, že to zkusí. Ve studiích Jana později pokračovala už na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice, obor restaurování kamene a štuku, později sgrafita a dalších příbuzných materiálů. K tomu si ještě přidala dějiny umění na Filozofické fakultě UP v Olomouci.

Letos bude bitva

Jana Waisserová se dlouhodobě věnuje výzkumu renesančního umění v České republice, především se věnuje oblasti vápenných technik. Renesance dominuje i její profesi restaurátorky na volné noze. Ve spolupráci s památkáři a architekty řeší projekty, které se týkají zejména fasád nejrůznějších objektů, ale samozřejmě také nástěnné a plastické výzdoby interiérů památek. Jana pracuje nejen samostatně, ale často v týmu se svými kolegy a někdejšími spolužáky z litomyšlské restaurátorské školy. Přestože ji práce zavádí do různých koutů České Republiky, domov má už řadu let v domku se zahradou pod Brdskými lesy.

Restaurátorka Jana Waisserová na půdě litomyšlského zámku|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Janu Waisserovou byste v současné době mohli nejčastěji potkat na lešení tzv. Panského domu v bezprostřední blízkosti litomyšlského zámku. Na objektu, který desítky let sloužil jako mateřská škola, Jana realizuje průzkum stavu a barevnosti omítkových vrstev. V loňském roce společně s kolegy restaurovala výjimečné renesanční komíny litomyšlského zámku. Přímo na opravách výzdoby této památky se bude podílet i dál, letos ji čeká náročné restaurování rozsáhlého sgrafita na druhém zámeckém návrší, které zobrazuje antické téma bitvy u Milvijského mostu.

Restaurátorky Jana Waisserová a Hana Bělinová při opravách komínů zámku v Litomyšli|foto:archiv Jany Waisserové

„Letos ale budu pokračovat i v dalších dlouhodobých projektech,“ vysvětluje Jana Waisserová. „V jižních Čechách totiž s kolegy pracujeme na zakázkách, které jsou rozvrženy do několika let, takže se budu vracet opět do Slavonic. Těch dlouhodobých zakázek je vlastně víc, a to i ve středních Čechách. A také musím zmínit asi moji největší srdeční záležitost, což byly opravy zámku Kratochvíle u Netolic, kde jsme společně s kolegy strávili téměř dvacetiletí,“ dodává Jana. 

Ve Váchalově uličce  

S Janou Waisserovou se v tomto pořadu vydáváme také do Váchalovy uličky v Litomyšli. Společně s dalšími absolventy restaurátorské školy tu kdysi na zdech vytvořila sgrafita podle předloh dřevorytů z knihy Krvavý román Josefa Váchala. S čím se při práci potýkala a v čem vidí kouzlo tohoto litomyšlského zákoutí? Poslechněte si v audiu.

Ve Váchalově uličce v Litomyšli|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

V závěru pořadu Kdo umí, ten umí, Jana Waisserová zmiňuje chvíle, kdy je nejšťastnější. „To když všechno uklidíme, sbalíme a doma si vše pěkně zase naskladním, to je velký pocit uspokojení,“ směje se Jana. „Samozřejmě ta radost ale přichází potom, když se ke konkrétní památce vrátím, vidím, že všechny naše restaurátorské zásahy drží, že dobře stárnou a že tam nejsou problémy, které by vznikly třeba volbou špatného postupu. Je naivní si myslet, že v našich povětrnostních podmínkách něco zůstane navěky. Ale je důležité přemýšlet a pracovat tak, aby odborníci, kteří jednou přijdou po nás a kteří se budou o památku starat, tak aby s tím měli co nejméně práce,“ dodává Jana Waisserová.