Ze Sydney do Chrudimi. Loutkářské muzeum dostalo darem hračky za miliony

Dárce Pavel Sádek se s Janem Červenkou nesetkal v Paříži, ale už v Austrálii, kde mu český emigrant nabídl pomoc. „Volal asi po půl hodině jízdy, co jsme jeli do Sydney, a říkal, že můžu přijít a bydlet u něho. Ujal se mě a stali jsme se velmi blízkými přáteli.“

Kolotoč i ponorka

Postupně pak pronikal do světa stožárů, kolotočů nebo ponorek. „Měl přesně teorii, jak má hračka vypadat, kolik má mít funkcí. Když jsme se bavili o tom, jakou bych si chtěl vyrobit hračku, tak jsem navrhoval Verneho ponorku. On říkal, že to nemůžu, že nikdy nemám dělat kopie něčeho. Takže každá věc, kterou on vytvářel je originál.“

9 fotografií

A originál mimořádně ceněný, Červenkovy hračky zdobí soukromé sbírky po celém světě. I když označení hračka není úplně přesné.

„Je to zároveň umění, zároveň hračka, ale opravdu jen těžko by se s tím dalo asi hrát. Možná kromě těch automatů, kde je nějaký převodník a hodinářský strojek, takže ty věci se točí, plavou, jezdí, mají v sobě zvonkohry. Je to spíše hračka pro dospělé,“ vysvětluje Richard Matula Sieber z chrudimského loutkářského muzea.

Mimořádná pečlivost autora

Ten se teď se svým týmem musí probrat krabicemi, které schovávají zhruba tři stovky výrobků. „Neznám na světě něco podobného od jednoho výrobce, který opravdu na každé té věci strávil desítky a stovky hodin, nejde jenom o tu samotnou výrobu, ale o ty technické nákresy, o to přemýšlení nad tím, v takovém rozsahu a podobě a kvalitě. Jsem si skoro jistý, že nic podobného na světě neexistuje.“

Unikátní plechové pohyblivé hračky Jana Červenky dostalo chrudimské muzeum darem od dědice|foto:Josef Kopecký, Český rozhlas

Pavel Sádek hračky zdědil. Tím, že je věnoval muzeu, vlastně plní to, co si jejich autor přál. „Vzpomínám si, jak jsme se jednou v podvečer šourali domem, protože on už špatně chodil, on mi vyprávěl, jak by byl rád, kdyby to šlo někam, kde by to lidi viděli, co udělal. Já jsem ještě netušil, co tam toho je. To jsem zjistil až po jeho smrti.“

Takový dar muzeum nepamatuje

Je to poměrně velkorysý dar. Menší kousky jsou naceněné na 35 dolarů, největší na 15 tisíc. To se v muzeu nestává zrovna často. „Za těch 10 let, co v muzeu působím, jsem se s ničím podobným nesetkal. Za tu dobu, co existuje muzeum, čili těch 50 let, tak ani muzeum se s ničím podobným nesetkalo,“ dodává Richard Matula Sieber.

Muzeum chce Červenkovy hračky představit na velké výstavě, kterou připraví v následujících letech.