Hana Ducho je farářkou Českobratrské církve evangelické

Hanka vyrostla na Vysočině v křesťanské rodině. Tatínek byl evangelík a maminka katolička. Na nedělní mši chodili každý do svého kostela, v Jimramově stály vedle sebe. Hanka se sourozenci chodila s tatínkem do evangelického. 

Po gymnáziu chtěla studovat sociologii, nakonec ale odjela na rok jako au pair do Francie a studovat začala až po návratu do Čech. Zvolila si evangelickou teologii, nejprve v Praze a poté odjela na stipendijní studia do Paříže a Frankfurtu nad Mohanem.

Až během studií v ní uzrálo odhodlání stát se farářkou, dodnes si pamatuje tu směs pocitů ze svého prvního kázání. Kázala v Jimramově, v kostele kam od malička chodila. Přišla si ji poslechnout celá rodina a to i ta katolická část.  Za kázání sklidila pochvalu od tamního faráře i od rodiny. Zvlášť tatínek byl na ni pyšný. "On mě vždy velmi podporoval a bez kritiky chválil," vzpomíná na otce Hana Ducho. 

Její první sbor byl v Šumperku, kde strávila svých prvních šest let na kazatelně. Hana Ducho na své první působiště velmi hezky vzpomíná. "Několik rodin si mě tam skoro adoptovalo," směje se Hana, "byli neskutečně shovívaví ke všem mým ne vždy správným rozhodnutím."

V Praze s kbelíčkem na pískovišti

Po narození prvního syna se Hana rozhodla naplno věnovat rodině a přestěhovat se za manželem do Prahy. Přesun ze Šumperka, kde se skoro všichni lidé znají, do Prahy byl pro ni nelehký. "Najednou jsem seděla s kbelíčkem a lopatičkou na pískovišti mezi neznámými maminkami a jejich dětmi," vzpomíná Ducho, "s tím jsem se tedy musela trochu popasovat."

Z kazatelské praxe ale tak úplně nevypadla, čas od času vypomáhala kolegům. A během jedné svatby, kterou oddávala, pocítila, že se chce do služby vrátit. Tou dobou pardubický sbor Českobratrské církve evangelické hledal už delší dobu faráře. A tak se Hana Ducho i s rodinou stěhovala do Pardubic.