Zvyky a pranostiky 5.4.2009

Pašijový týden - předvelikonoční

Škaredá středa - název prý pochází od Jidášova škaredění na Krista. Podle lidové víry se nesmíme tento den škaredit, mračit, jinak bychom se mračili po všechny středy v roce:( A také se říká sazometná či smetná středa, protože se toho dne vymetaly komíny. Jsme stále ještě v půstu.
A protože už vylézají ze země různé dobré zelené lístky, patří do pašijového týdne

Zelený čtvrtek - název snad od zeleného roucha kněze, jenž ho ten den užíval, ale zároveň se toho dne měla jíst zelená strava - abychom byli celí rok zdraví.
Kostelní zvony toho dne zní naposledy, až do Bílé soboty odlétají do Říma. Hlas zvonů nahrazovaly řehtačky, klapačky - zvyk - děti s klapačkami honily Jidáše.
Na zelený čtvrtek lidé dodržovali zvyky, které souvisely s ozdravením těla, například brzy ráno se omývali rosou, možná tento zvyk navazuje na církevní obřad tento den - omývání nohou starcům.

Další zvyky:
Hospodyně zametala před východem slunce, smetí odnášela za obec, aby se v domě nedržely blechy.
Kdo snědl před východem slunce pečivo namazané medem, bude po celý rok chráněn před uštknutím hadů a žihadly vos.
V podhůří Orlických hor lidé házeli do studní chleba s medem, aby se v nich celí rok držela voda.
Odpoledne bylo zakázáno pracovat - bodejť ne, když vstávali za tmy:)

Ve čtvrtek se také pekly jidáše a mazaly medem - dozvíte se recept.
Velký pátek - je dnem smutku, prý nejtišším v roce, nekonají se mše, nezvoní zvony. Hrávaly se divadelní pašijové hry - s námětem posledních dnů Krista.
Velký pátek byl dnem kouzel, záhad, otevírání pokladů. Podle pověsti i Blaník se otevíral s ukrytými rytíři. Tak se v pátek vypravíme, když ne k Blaníku, tak k jiné skále, třeba... procházka to bude určitě výborná.

Další zvyky:
Lidé se před východem slunce omývali v potocích - proti nemocem, velkou sílu měla voda v místě soutoku, či která protekla mlýnským náhonem.
Na Velký pátek se nesmělo hýbat se zemí, někde hospodyně věřily, že když ušily či upředly alespoň kousek v pašijový den, budou ty věci chráněny před uhranutím, nehrozí utopení a jiné újmy.
Pozor na uhranutí čarodějnicemi - nic v tento den nepůjčujte z domácnosti!

Bílá sobota - název od bílého roucha těch, kteří byli pokřtění, nově přijati do církve. Poslední den půstu, den přípravy na zmrtvýchvstání Krista.
Zvonění kostelních zvonů, zpěv, hudba a především svěcení ohně - to církev zavedla v návaznosti na rituální pálení pohanských ohňů v období přechodu zimy a jara (Germáni, Keltové).

Osvětlíme slova paškál, vigilie a Jidášův oheň

Z literatury znáte slovo vigilie (v překladu bdění) - je to útvar církevní, jedná se o noční bohoslužbu na Bílou sobotu - a před touto bohoslužbou se před kostelem založil oheň - Jidášův oheň, který kněz posvětil. Od něho zapálil tzv. paškál (vzít si někoho na paškál, posvítit si na něho), což je svíce, tou přinesl oheň do kostela, od ní věřící zapalovali své svíčky na doma, zbytky z ohně, uhlíky lidé brali také domů, věřili v jejich ochrannou moc. Z větších kousků uhlíků vyřezávali Jidášovy křížky a pro ochranu proti krupobití a povodněmi zapichovali do pole. Malé uhlíky zastrčili za trám, chránily proti požáru. A tak dále... zvyky, které dnes, i v dobré vůli, nemůžeme přijmout.

Neděle - Hod Boží velikonoční - připomíná podle legendy zmrtvýchvstání Krista
Konec půstu
Dodnes v nedělní dopolední bohoslužbu věřící přinášejí košík s potravinami na ten den, aby si je nechali posvětit. Mezi jídlem byly především různá masa, chléb, koláče, mléko, vejce, med. V slavnostní neděli se jedlo i sváteční jídlo, typické pro velikonoční božíhodový den. Z masa především jehněčí, kůzlečí, telecí (souvisí s obdobím probírky stád), pekli se různé masové nádivky. Z pečiva nesmí chybět mazanec.
Některý z receptů prozradíme, jiné si můžete přečíst v knize Kamily Skopové Rodinné stříbro aneb Klenoty domácí kuchyně, Akropolis, Praha 2005

Velikonočnímu pondělí, pomlázce a kraslicím věnujeme samostatný pořad Zvyky a pranostiky na Velikonoční neděli 12. dubna v 17:30 hodin.