Zvyky a pranostiky 20.12.2009

Zvykové předměty typické pro vánoce mají charakter ještě předkřesťanský. Vyjadřují určité přání, prosbu o něco. Například plodnost charakterizuje ořech, sušené ovoce, sušené houby. Luštěniny, především hrách, kynuté pečivo vyjadřují nabytí majetku, prosperitu. Makovice, šípek, jahelník charakterizuje mnoho peněz. Zelená ratolístka je symbolem života. Červená barva charakterizuje světlo, teplo, život, ale je i barvou ochranou. Je typická nejen pro vánoční období, vyšívala se červeně i koutní plachta a povijan pro novorozeně, či velikonoční zvykosloví ji také používá jako symbol nového života.

Vánoční stromeček je zvyk přejatý z Německa. V Čechách se zdobil červenými jablky, slámou v podobě svazků klasů, perníčky, z bramborových placek spirálky, svaté obrázky, ale nedaleko sklářských hutí se zdobilo i skleněnými ozdobami - více na severu Čech.

Dárky dostávaly jen děti, a to pochutiny.

Vánoční stůl. Stůl je posvátný. Stmeluje rodiny. Pokud hořel dům, stůl první stěhovali ven. Na stůl byl dáván ubrus, bílé plátno, pouze na Štědrý večer. Pod plachtu se pokládal dožínkový věnec a do něho chleba, symbol bohaté úrody. Pokud nebyl věnec, alespoň nasypali pod plachtu od každého obilí hrstku zrní. Pod každý talíř vložila hospodyně peníz. Nechyběla také vánočka a nádobka s medem. Na stole nechyběl hrách jako pučálka. Stále jsme v půstu. Polévka rybí, ale bez ryb. Ryba byla drahá, tu si nemohl každý koupit. Více ve městě. Proto lidé ryby alespoň pekli z těsta. Různé kaše, jahelník se švestkami, černý kuba v Podkrkonoší, houbovec na Vysočině. Z kynutého těsta byl také tradiční jablkový věnec. Zvykem byl i řetěz kolem stolu a pod stolem seno. Proč, poslechněte si.

Platí dodnes pověra, že hospodyně od stolu nesmí během večera odcházet, jinak by do roka zemřela.

I když nejsme věřící, měli bychom před večeří poděkovat lidem, kteří vše zajistili - maminka uvařila, připravila, tatínek vydělal peníze. I za celý rok. Má se vyjádřit vzájemná úcta, pokora. Není pravidlem žít v hojnosti.

Štědrovečerní magie - věštby, jak příští rok dopadne v lásce i v prosperitě - například se rozebrala cibule na dvanáct talířků jako měsíce. Posolila se, která cibule zvlhla nejvíce, ten měsíc nejvíce bude pršet. Nebo se přivazoval k noži z jedné strany chléb, z druhé strany vánočka, ráno na Hod Boží, která strana zrezivěla, na tu úrodu měla přijít pohroma. Známe svíčky v lodičce ve skořápce - je mnoho výkladů. Lití olova je také napínavé. Nebo děvčata poslouchala vodu pod ledem v potoce a podle toho usuzovala na řemeslo chlapce. Z básně K.J. Erbena pamatujeme zvyk vysekání ledu a voda ukáže obraz budoucnosti. Totéž hrníčková věštba či krájení jablka. V každém z nás je nejistota pravdy, člověk by neměl být zvědavý, mnohdy věštba působí na psychiku člověka tak, že věštbu - smrt - ovlivní vlastní vůlí.

Koleda je píseň, koleda je prosba a koleda je dar. Je nedílnou součástí i vánočních svátků. Koledovalo se o dar na Štědrý večer, na Štěpána a na Tři krále. V českých vánočních koledách slyšíme laskavý humor. Jsou jedinými na světě.

Na Štěpána není pána - tento den chasa od hospodáře odcházela, dostávala výslužku, věnec z kynutého těsta, koláč a vyplácela se celoroční mzda. Mnohdy muži tropili žertíky a schválnosti - dveře hospodáři zaházeli hnojem.

Služebná děvčata odcházela na svátek neviňátek, 28. prosince, dostávali mláďátko z kynutého těsta , peníze, látku na sukni a měli několik dní volno. Pokud se domluvili, k hospodáři se po Novém roce vrátily.

Milí posluchači, přejeme Vám požehnaný nový rok a stálé zdraví.

Seriál Zvyky a pranostiky končí. Prošli jsme celý rok ve stopách našich předků a připomněli tradiční zvyky, které možná mnozí z Vás stále ještě udržujete. Ty zapomenuté jsme opět oživili. Příklad našich předků nás vede k pokoře, se kterou si vážili přírody, práce i lidí. Užívejte si rok barvitě, pestře, tak jak jsme se snažili ukázat i my naším pořadem Zvyky a pranostiky.

Kamila Skopová a Jana Davidová-Kracíková

PS.: Recepty z jednotlivých pořadů naleznete v knihách: