Arnošt má opravený náhrobek. Byla to piplačka i dřina

17. říjen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Náhrobek Arnošta z Pardubic v polském Kladsku

Restaurátor Jakub Ďoubal se ke své práci dostal náhodou: „Vždy mě bavilo pracovat rukama, dělal jsem si nějaké výtvarné práce. Původně jsem, stejně jako rodiče, směřoval k právničině, ale nakonec jsem se ve škole setkal, dnes už s kolegou restaurátorem, který mě k tomu dovedl, a pak už to byla jasná volba.“

Jednou z nejzajímavějších věcí, která mu v poslední době prošla pod rukama je figurální část náhrobku prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, který je pochován ve farním kostele Panny Marie v polském Kladsku: „Arnošt tam strávil svoje dětství, údajně tam zažil i nějaké zázraky, které ho následně přivedly k víře, navíc tam měl majetky, spoluzaložil kostel a rozhodl se spočinout právě tam,“ vysvětluje Jakub Ďoubal z fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Češi versus Poláci

I když v Polsku fungují tři významné restaurátorské školy, nakonec na opravě spolupracovali Češi: „Za to může do značné míry profesor Šebek z pardubické univerzity, který má velký vztah k Polsku i k Arnoštovi. Po těch desítkách let vyjednávání a plánování jsme to posunuli také k realizaci,“ říká Jakub Ďoubal.

„Dokážu si představit, že polští restaurátoři z toho nebyli nadšení. I přístup k restaurování tam je jiný. V Polsku se ty věci dělají víc jako nové,“ doplňuje.

Nejasno je také o autorovi díla: „Teď čekáme na výsledky petrologické analýzy, která by mohla napovědět provenienci toho kamene. Je velmi pravděpodobné, že to je pražská opuka, to by dílo posunulo opět směrem k Parléřovské huti, což je nejpravděpodobnější hypotéza. Navíc je tam i podobnost s náhrobky v chrámu svatého Víta. Existují ale i názory, zejména polských badatelů, že dílo vzniklo později a autorem byli Poláci,“ vysvětluje Jakub Ďoubal.

I restaurátor se občas zapotí

Práce restaurátora je nejenom o štětečku nebo špachtličce, občas je to pořádná dřina. Celá tumba váží kolem pěti tun, a protože do kostela nemůže těžká technika, restaurátoři se pořádně nadřeli.

Pak přišel další nelehký úkol: „Už Husiti to hodně rozmlátili, pak tam bylo několik požárů, nikdo se to předtím nepokoušel seriózně řešit. My jsme to celé rozebrali, větší kusy pak dali dohromady a dohledávali chybějící fragmenty,“ popisuje Jakub Ďoubal.

Restaurování není práce na týden: „V roce 2015 začala příprava, o rok později jsme dělali průzkum, pak přišlo rozebrání figurální části, základní zajištění a největší práce přišly letos. Rozebrat celou tumbu a znovu ji sestavit. Ona byla zkrácená o 40 centimetrů a my jsme ji vraceli do původního rozměru. A teď 27. října bude slavnostní odhalení,“ uzavírá Jakub Ďoubal.

autor: HRU
Spustit audio