Astronom Grygar: V životě mě nenapadlo, že bych se chtěl podívat do vesmíru
Doktor Jiří Grygar je autorem mnoha televizních a rozhlasových pořadů, knih i přednášek. Třeba o astronomických objevech minulého roku. Za svou vědeckou a popularizační činnost získal například nejvyšší astronomické ocenění České astronomické společnosti, Cenu Františka Nušla. Byl u toho, když se v Pardubicích v roce 1992 otevírala hvězdárna.
Jiří Grygar studoval na Přírodovědecké fakultě v Brně a pak astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Hned po škole v roce 1959 se stal členem Československé astronomické společnosti. Dlouhý by byl i výčet jeho vědeckých prací. Pro nás všechny ale zůstává asi nejdůležitější fakt, že část svého života zasvětil popularizaci astronomie, respektive astrofyziky.
Nenapadlo vás někdy, že byste se chtěl do vesmíru podívat?
„To mě v životě nenapadlo, protože si myslím, že to, co zatím umíme, létat kolem Země, tak to je skoro nic. To je pár set kilometrů nad zemí. Ta výjimečná výprava Apolla 11 a dalších, která se odehrála mezi roky 1969 – 1972, tak to byla výjimka, protože se dodnes neopakovala. Z hlediska astronoma to moc velký význam nemá, je daleko lepší tam posílat automatické robotické sondy, nebo umělé družice Země, které dělají hlavní práci, a astronom sedí u počítače a dostává data na svůj stůl. To je daleko pohodlnější a bez rizika.“
Měli bychom připomenout, že jsme na vlnách Československého rozhlasu mohli poslouchat hlas doktora Grygara a to v pořadu, který začínal tuším v roce 1963 a jmenoval se Meteor.
„Znělka Meteoru byla fascinující a je mi velice líto, že ji Český rozhlas vyměnil, protože mi připadalo, že to bylo rodinné stříbro pořadu. Nová znělka je tuctová a myslím, docela špatná. Ale ten obsah je pořád dobrý, což je zázrak, protože celou historii Meteoru znám osobně dobře, se všemi redaktory jsem spolupracoval. Taky je podivuhodné, jak málo lidí to dělalo. Za tu dlouhou dobu více než padesáti let, to je tuším šest nebo sedm redaktorů a každý z nich byl osobitý a každý tomu dal osobní zaujetí a vždycky to bylo na naprosto vynikající vědecké úrovni a přitom srozumitelné.“
Když v roce 1982 začínal cyklus Československé televize Okna vesmíru dokořán, stál jste u zrodu toho projektu.
„Seriál se natáčel ve slovenské televizi v Bratislavě, protože já jsem v té době neměl dovoleno vystupovat v Praze, Brně a Ostravě. A vzniklo to docela zajímavým způsobem, že jsem byl v Bratislavě na přednášce, která byla v sále, kde se konala Bratislavská lyra. Tam bývalo na mé přednášce 300 nebo 400 lidí a byla dost dlouhá, protože jsem rekapituloval objevy předešlého roku. To trvalo třeba dvě hodiny a pak byly tři hodiny dotazy. Po jedné z přednášek v roce 1980 za mnou přišel muž, který se představil jako pracovník slovenské televize, měl vysokoškolské vzdělání v přírodních vědách a říkal, že je to tak dobré, že by se to dalo vysílat a jestli bych souhlasil s tím, že by byl nějaký seriál. Já řekl, že ano, ale neumím psát scénáře. Ale šli jsme do toho, nejdřív se udělal pilot, jestli to má tedy možnosti a když to schválilo vedení, tak jsme začali dělat seriál. Už jsem tehdy nepracoval v astronomickém ústavu, což souviselo s různými mými prohřešky, takže jsem pracoval jinde a měl jsem výhodu, že jsem nemusel žádat o souhlas astronomický ústav a mohl jsem tam vystupovat. Začalo to úspěšně, protože Vladimír Železný byl geniální scénárista. Měl jsem navíc partnerku, to byla paní doktorka Plichtová, která tam dělala moderátorku, a to mělo obrovský úspěch. Po skončení cyklu jsme dostali nabídku, abychom v tom pokračovali. Myslím, že by to běželo dosud, kdybychom se v roce 1992 nerozpadli, kdy skončila Československá federace, a zůstali jsme sami.“
Mým oblíbeným fyzikem je Richard Feynman a je nositelem Nobelovy ceny a významným popularizátorem fyziky. Je nějaká společná vlastnost, kterou je možné nalézt u všech geniálních fyziků?
„Myslím, že ano. Geniální fyzikové jsou výborní popularizátoři. Naprosto mimo stupnice. To byl Albert Einstein, který dokázal popularizovat svoji vlastní teorii relativity, která byla v té době opravdu šokující, a byl to také Feynman. Protože jestli je něco těžší než obecná relativita, tak je to kvantová fyzika. A Feynman se v tom pohyboval absolutně bravurně a dokázal to v kurzu vysvětlit.“
On byl vyhlášený tím, že ho bavilo šokovat svými úvahami kolegy fyziky. Kromě toho jim třeba dokázal otevřít sejf, dokázal z hlavy počítat složité matematické řady jen proto, že ho to bavilo. Je to obraz i mezi českými astronomy, fyziky? Že tam existuje takové popichování?
„Feynman nemá protějšek. Nejen u nás, ale ani na světě. Ale máme třeba diskusi a je pravda, že vyhrávají lidé, kteří tam dokáží udělat dobrý vtip. Takové astronomy máme. Alespoň v tomhle směru se můžeme malinko přiblížit tomu, co dělal Feynman, ale to je velký rozdíl několika řádů.“
Související
-
Nejtěžší je promítat tmu, říká o unikátním planetáriu astronom Jan Veselý
Astronom a popularizátor astronomie z královéhradecké hvězdárny a planetária Jan Veselý vlastnoručně sestrojil první dalekohled z brýlových čoček už na základní ško...
-
Fotku pardubického astronoma NASA vybrala jako snímek dne
Pardubický astronom a fotograf Petr Horálek už poněkolikáté přesvědčil Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) o kvalitách svých snímků. Jeho fotografie noč...
-
Astrofotograf Zdeněk Bardon: První dalekohled jsem vyrobil z brýlí po babičce
Zdeněk Bardon je uznávaným fotografem vesmíru. Vyučil se mechanikem měření a regulace a na střeše svého domu si postavil robotickou observatoř.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.