Betlémy jako stroje času. Každý je originál…
Restaurátor mechanických betlémů Kamil Andres přiznává, že se díky exponátům často vydává do minulosti. „Chtěl bych dokumentovat úžasnou dobu, kdy k sobě lidé měli daleko blíž. Život byl pomalejší. Večer si sedli a povídali si…“
Své práci se Andres věnuje přes dvacet let. I tak ho každý betlém něčím překvapí. „Než ho začnu restaurovat, chodím kolem něj asi dva měsíce. V noci vstanu, jdu se na něj podívat. Musím si nastudovat veškerý dostupný materiál, který je. Seznámím se s autorem. Potřebuji přemýšlet jako on, vcítit se do doby, ve které betlém vznikal. Nemůžu používat dnešní materiály, technologie, ale držet se toho, co tam ten autor vytvořil.“
Nejdřív na poli, pak s nožíkem
Styl stavby betléma určovala lokalita, ze které daný autor pocházel. „Ruční vrtačku tehdy nikdo neměl. Tvůrci možná přes den dřeli na poli a přemýšleli, jak večer vezmou nožík. Jejich řešení byla jednoduchá a spolehlivá,“ oceňuje Andres.
Zajímavým způsobem si betlémáři chránili technická tajemství. Někteří mechaniky během návštěv konkurentů dokonce zakrývali pracovní zástěrou!
V Třebechovicích vedle Probošta
Kamil Andres pochází z Třebechovic pod Orebem, tedy z města betlémů. Shodou okolností bydlel hned vedle Josefa Probošta, který vytvořil legendární celodřevěné dílo. „Jako kluk jsem zažil dceru pana Probošta, se kterou jsem chodil na řeku máchat prádlo. Ale to jsem ještě o betlémech neměl žádné znalosti. Obrovská škoda. Člověk se býval mohl přímo dcery vyptat, jak to tenkrát bylo. My dneska velmi těžce sháníme informace, dohledáváme skutečnosti,“ smutní restaurátor.
Do studia Dobrého rána přinesl unikátní část frýdlantského betléma, tedy pohyblivé papírové figurky (můžete vidět na fotografii).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka