Bikiny. Osmdesát let s odhaleným pupíkem

Tento úbor však není tak úplně vynálezem 20. století. Oděv velmi podobný dnešním plavkám můžeme vidět u sportujících žen už na řadě starověkých vyobrazení. Ve středověku plavky společně se sportováním a volným časem zmizely. Kapitalistické devatenácté století tyto fenomény vrátilo do hry. Než se ale plavky začaly podobat těm antickým, dlouho to trvalo.

Od kanýrů k temným vášním

Mozaika „dívek v bikinách“, ve skutečnosti atletek, se nachází ve starověké římské vile Romana del Casale z počátku 4. století n. l. nedaleko Piazza Armerina na Sicílii|foto:Bible Land Pictures / akg-images / Profimedia

Plavecké úbory z konce 19. století neměly budit temné vášně, a tak měly podobu kratších šatů plných kanýrů, pod kterými se nosily plátěné kalhoty. Vášně tento oděv patrně nebudil, zato musel své nositelky při plavání pořádně táhnout ke dnu. Když na začátku 20. století australská závodní plavkyně Annette Kellermanová představila plavky v podobě přiléhavého trikotu, který měl krátký rukáv a pokrýval nohy až ke kotníkům, vyvolala pozdvižení. Nicméně trend byl nastolen. Napříště už byly plavky z tehdy nových pružných materiálů jako byl žerzej nebo trikotýn, a postupně se jim zkracovaly nohavice. V roce 1913 uvedla pletařská firma Jentzen první dvoudílné plavky. Měly ještě delší nohavice a vůbec byly hodně uzavřené.

Když přišel čas zkracování ...

Annette Kellermanová, australská profesionální plavkyně a filmová hvězda ve svých plavkách na míru, považovaných ve své době, na počátku 20. století, za neslušné|foto:Wikimedia Commons, Library of Congress, CC0 1.0, ©

V následujících desetiletích se střih dvoudílných plavek začal zmenšovat. Nešlo to ovšem úplně hladce. Pokud se některá z plavkyň příliš odvázala a z plavek jí koukalo víc kůže, než pokládaly bezpečnostní orgány za slušné, mohla být klidně zatčená a pokutovaná. Německá výmarská republika, kterou většinou chápeme jako poměrně liberální, dokonce v roce 1932 vydala speciální normu, která dvoudílné plavky zakazovala, a u těch celkových stanovila správnou cudnou podobu. Ženy však dál dvoudílné plavky nosily, i když jednodílné byly rozšířenější. Konec války zastihl dvoudílné plavky v podobě poměrně důkladné podprsenky a vysokých kalhotek s krátkou nohavičkou, tak aby byly kryty hýždě. Dnes bychom je nejspíš označili půvabným slovem „bombarďáky“. Liberální poválečná atmosféra a emancipované ženy však byly připraveny na víc.

Po válce: Atom versus atol

Promenáda v bikinách bývá dodnes součástí soutěží krásy|foto:Andrey Bayda, Shutterstock

A tak v červnu 1946 francouzský návrhář a výrobce sportovního oblečení Jacques Heim uvedl na trh dvoudílné plavky, které provázel reklamní slogan „Nejmenší plavky na světě“. Pojmenoval je Atom. Chtěl tak vyjádřit, jak jsou jeho plavky malinké. Jenže o měsíc později 5. července 1946 představil další Francouz, oděvní návrhář Louis Reárd na přehlídce plavek u veřejného bazénu pařížského hotelu Molitor ještě menší plavky. Všiml si, jak si ženy při opalování plavky různě stahují a vyhrnují, aby se co nejvíce opálily. A tak jim vyšel vstříc. Navrhnul plavky, kde podprsenku tvořily dva trojúhelníky látky spojené šňůrkami a podobně vyřešil i kalhotky. Ty šokovaly zejména tím, že měly nižší pas a koukal z nich pupík. Své plavky Reárd pojmenoval Bikini – podle atolu ze skupiny Marshallových ostrovů v Pacifiku, kde byla tři dny předtím zkoušena atomová bomba. O tom, že bikiny byly na svou dobu odvážnou záležitost, svědčí i to, že Reárd nemohl sehnat modelku, která by jeho nové plavky předvedla. Nakonec přesvědčil tanečnici, která vystupovala nahá v kasinu.

Itsy Bitsy Teenie Weenie ...

Plavkyně v bikinách|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Bikiny se líbily, ale také popouzely. Když v roce 1951 založil Angličan Eric Morley soutěž Miss World, kde se dívky promenovaly právě v bikinách, hrozilo katolické Španělsko a také Irsko odstoupením ze soutěže. Vítězka prvního ročníku Švédka Kiki Håkanssonová přebírala korunku miss právě v bikinách a vysloužila si tak odsouzení od papeže. Různé křesťanské a mravnostní spolky prosazovaly zákazy bikin na soutěžích krásy, západní Němci dokonce v boji proti nejmenším plavkám vytáhli svůj starý protiplavkový zákon, bikiny byly zakázány na plážích ve Španělsku, Portugalsku, Itálii a Francii. A také v hollywoodských filmech. Padesátá léta pak přála jednodílným plavkám s vyztuženými podprsenkami, na skutečný boom si bikiny musely počkat až do šedesátých let. Tehdy je rehabilitovala jednak Ursula Andressová, která se ve velmi malých bílých bikinách objevila jako Bond girl ve filmu „Dr. No“. Bikiny také připomněla písnička „Itsy Bitsy Teenie Weenie Yellow Polka Dot Bikini“, která se stala hitem. A od těch dob bikiny kralují plážím a koupalištím, aniž by je kdo zakazoval.