Bouda dostane hlavní zbraň. Dělotoč ladí kovoobráběč

Co ho k tomu vedlo? „Dost málo lidí má nějakou povědomost o technickém kreslení a výkresech. V objektu výkres visí a někteří návštěvníci si udělají částečnou představu. Když tam ale jde rodina s dětmi, tak manželku a děti zajímají úplně jiné věci než technicky zdatnějšího tatínka. Ženy se pokaždé ptají, kam tam chodili na záchod,“ podotýká s úsměvem.

Středobod všeho

Schejbal už rok nedělá nic jiného než model oné věže. Ostatní zakázky odmítá. „Sežere to moc času. Pokud to člověk chce uchopit nějak tak, aby byl výsledek v dohlednu, tak se nemůže rozptylovat další prací.“

Na modelu dělotoče pro tvrz Bouda pracuje Ondřej Schejbal|foto:Ondřej Schejbal

Takhle popisuje tu svoji aktuální: „Je to konglomerát všech možných činností, které vás můžou napadnout. Jsem asi největším odběratelem kladívkových čtvrtek v našem papírnictví, protože dělám na klasickém rýsovacím prkně. V tuto chvíli mám asi 12 kilo pokresleného papíru. Je tam strašně moc modelařiny, kdy dáváte věcem ze základního materiálu nějakou tvář. Jinak to je o té konstrukci. Musíte si vymyslet realizovatelnou stavebnici.“

Mraky materiálů

Nejsložitější zbraň na obranu první republiky se dochovala jenom na papíře. „Nejdřív jsem měl několik výkresů z roku 1937, což představovalo jenom střípek. Až loni na jaře se objevila torza ze škodováckého archivu, která někdo někde vyšťoural. Mám zapůjčeno přes několik dalších prostředníků asi 650 dobových výkresů. Poslední z nich nesou dataci roku 1941 a mají německou signaturu. Dá se tedy vysledovat určitý vývoj,“ říká Schejbal.

Model má náležitosti přesně podle předlohy. „Jenom jsem chtěl ukázat věci na ruční pohon, takže jsem musel zakomponovat nějaký ten motor navíc, aby to fungovalo na dálkové ovládání. Lidé uvidí, co se tam má hýbat, i když tam nestojí trpaslík o výšce 17 centimetrů, který by točil klikou.“

V současné době je místo dělové věže pouze šachta|foto:Ondřej Schejbal

Hotovo musí být do konce letošního roku. „S umístěním ale kvůli počasí budeme muset počkat na jaro, až vyschne terén. Do té doby možná model vystavíme jinde. Konkrétní objekt zatím nechci jmenovat.“

S Horymírem opatrně

Ondřej Schejbal neříká objektu pro dělovou věž Horymír, což dělá řada jiných lidí. Používá označení K-S 22 anebo jenom dělotoč. „Ředitelství opevňovacích prací přidělovalo všem stavěným objektům krycí názvy. Proto se K-S 14 jmenuje U cihelny, K-S 5 zase U potoka. Tak tomu bylo napříč celým pohraničím. Všem objektům tvrze Bouda se říká praslovanskými jmény. Krok je vchodový objekt. Pěchotní sruby se označují podle jeho dcer jako Kazi, Teta, Libuše. Nejde přitom o přidělená krycí jména, ale jde o volací znaky pro spojení po květnové mobilizaci v roce 1938.“

A proč do bojového stanoviště podél sloupu celou věží vedou dva žebříky? „Obsluha každé poloviny houfnice nastupuje nahoru po vlastním žebříku. Ve sloupu je stočená spirálová roura, kudy se odvádějí vystřílené nábojnice do odpadní kobky. Je potřeba se do něj občas podívat. Jediný vstupní otvor je ale metr vysoký a široký 35 centimetrů. Na výšku ještě část zabere trubka od ventilace. Když si představíte dnešního průměrného mladíka, který by tím měl prolézt, tak by mu vadily i knoflíky u košile. Musel by být nahý a ještě namazaný mýdlem anebo vazelínou.“