V depozitáři Orlického muzea hnízdí ptáci. Vlastně celé hejno

U počátku vzniku choceňského muzea stál místní učitel Karel Prudič. Obrátil se na svého přítele ze studií, významného zoologa Antonína Friče, který myšlenku vzniku muzea v Chocni podpořil a s místními radními v roce 1907 celou věc projednal. Pro vznik muzea nadchl také další lidi, lékárník František Hlaváč muzeu věnoval zkameněliny, člen městské rady J. B. Kopecký daroval rozsáhlou sbírku ptactva. Jako první výstavní sál posloužila zasedací místnost radnice, muzeum se ale několikrát stěhovalo.

Po druhé světové válce městské muzeum sídlilo už v choceňském zámku. Důležitým okamžikem v historii muzea se stala ustavující schůze Přírodovědné sekce při Orlickém muzeu v Chocni, v druhé polovině 60. let začal vycházet sborník a působil tu muzejní aktiv, který měl okolo 50 členů a orientoval se zejména na oblast přírody.

Motýli ze sbírky Orlického muzea v Chocni|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Zásluhou muzejního aktivu v dalších letech došlo v velkému rozšíření sbírkového fondu, v muzeu fungoval entomologický a ornitologický kroužek. Jak rostly přírodovědné sbírky a podsbírky městského muzea, zejména v šedesátých letech minulého století, si můžete poslechnout v komentáři kurátorky Orlického muzea v Chocni Veroniky Michlové. 

Některé druhy živočichů z přírody zmizely

V Orlickém muzeu najdete řadu tematických expozic. Velmi cenné sbírky přírodnin ale ukrývá muzejní depozitář. Ornitologická sbírka je velmi rozsáhlá, v Pardubickém kraji jde pravděpodobně o druhou největší muzejní ornitologickou kolekci. Obsahuje vycpané exempláře od drobných zpěvných ptáků, přes dravce až po vycpanou labuť. K raritám sbírky patří kos černý. Ve skutečnosti je ale bílý, jde totiž o albína, tedy jedince, který nemá v peří ani kůži žádné barvivo.

Pohled na část mykologické sbírky Orlického muzea v Chocni|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Svoji významnou hodnotu má také sbírka motýlů a brouků. Jak přibližuje kurátorka Orlického muzea Veronika Michlová, některé druhy už v přírodě běžně nenajdete. K výjimečným podsbírkám určitě patří také mykologická sbírka choceňského muzea, v kontextu našeho kraje je zřejmě nejrozsáhlejší. V podstatě je to už historická kolekce. Tvoří ji jednak exikáty, tedy vysušené exempláře hub, velkou část sbírky potom představují sádrové modely.