Cesta od spratkovitého období k partnerským vztahům
Ilustrátorka Lucie Ernestová je známá svými obrazy a deskovými hrami pro děti, ale také svými názory na výchovu dětí. Před lety zaujala veřejnost náhledem na výchovu svých dvou pubertálních synů. Čas ale pokročil a momentálně řeší vztahy partnerské.
Upřímné otevření se naší vlastní zranitelnosti je v rodinných vztazích jedna z nejtěžších věcí. Podle Lucie Ernestové bychom neměli svá traumata skrývat někde hluboko v mysli. Receptem na spokojený život číslo jedna je: Umět se vypovídat ze svých smutků, nejlépe v kruhu rodiny.
Čtěte také
„Každý jsme jiný. Je důležité pídit se po tom, kdo jsem já a jaká je osobnost mého dítěte. Teď už spolu se syny umíme jít do hloubky toho, v čem jsme jiní a jak se k sobě chovat tak, abychom si vzájemně neubližovali. Děti jsou naši velcí učitelé a doslova zrcadla,“ říká Lucie Ernestová.
Ale jak jí chlapci dospívají, začíná řešit pro změnu partnerské soužití. A protože její práce jde ruku v ruce s jejím životem, vytváří momentálně partnerské motivační karty, které vyjdou v příštím roce. Budou na nich životní ponaučení autorky propojené jejími typickými obrázky.
Dům stojí, děti odrostly. A co dál?
„Tvorba těch karet, to je moje velká osobní cesta s pochopením mnoha věcí, které se točí kolem partnerství. S manželem jsme teď v životním bodě, kdy jsme si splnili sny. Máme dům, zdravé dorůstající syny, fungující firmu, můžeme cestovat. A v našem životě je najednou prostor pro kreativitu. Máme čas věnovat se svým vlastním koníčkům. Proměňujeme se. Už se nemusíme tolik v zájmu rodiny podřizovat. Zároveň se ale s manželem máme rádi, rozhodně se nechceme rozejít. Hledáme společné souznění,“ vysvětluje Lucie Ernestová, která pochopila důležitost společného soužití na vesnici.
Čtěte také
Tisíce let jsme žili v komunitách. Velké rodiny nebo i celé vesnice si vzájemně pomáhaly, doplňovaly se. A my dnes veškerou tu oporu chceme jen po svých partnerech. Ale ti nám prostě nemůžou nahradit celou komunitu. Proto je dobré si najít skupinu, ve které je vám dobře. „Já jsem se po třiceti letech vrátila k pingpongu. A také vedu lekce jógy. Nesmírně mě naplňuje spokojenost žen z vesnice, kde žiju, a kde se společně scházíme,“ nabízí jeden z receptů na spokojený život Lucie Ernestová.
Kdo jsem já a kdo jsi ty?
Je mnoho osobnostních testů, které odhalí vaši osobnost. Možná zjistíte, že jste každý úplně jiný. Většinou to tak i bývá, že nás partner doplňuje něčím, co my nemáme. Může nás to štvát nebo naopak najdeme cestu, jak toho využít.
Na co zaměříme pozornost v naší mysli, to roste. Pokud se zabýváme tím, kdo nás štve, vztek na něj bude narůstat. Pokud se budeme věnovat radosti, kterou vidíme kolem sebe, tak poroste naše radost. Tak vnímá Lucie Ernestová jednu z motivačních karet s názvem
Cesta životem. Na kartě je dívka s květinou a poučení:
Věnuj pozornost tomu, co právě děláš.
Tomu, čemu ji věnuješ, vdechuješ život.
Soustřeď se na věci podstatné.
A neprobouzej ty zbytečné.
Související
-
Komunikace s dětmi vázne kvůli namyšleným dospělým, říká doktorka Pekařová
Lidé se o výchovu dost zajímají. Ale spíš jenom teoreticky. Praxe tomu podle doktorky Lidmily Pekařové úplně neodpovídá.
-
Dítě si občas musí rozbít nos, aby obstálo nejen ve sportu
Někteří rodiče chtějí mít děti pod neustálou kontrolou a ochranou. Chrání je před neúspěchy ve škole i ve volném čase. Trenér Robert Novotný to vidí jako velkou chybu.
-
Láska je nejdůležitější do tří let dítěte, stačí od jedné osoby
Málokdo zaznamená, co se dělo před třetím rokem jeho života. A přitom se právě v prvních letech dítěte formuje jeho vlastní smysl života a budoucí psychické nastavení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.