Co teď řeší strážci Krkonoš? Černého rytíře!

22. září 2018
Nejstarší naučná stezka v Krkonoších

Na další díl Záletů jsme se vydali mimo rozhlasové studio a přijali jsme pozvání na návštěvu Krkonošského národního parku. Průvodcem bude Radek Drahný, který je mluvčím správy KRNAPu a také skvělým fotografem. Absolvoval filozofickou fakultu Univerzity Hradec Králové a v KRNAPu pracuje 14 let.

Krkonoše mají celou řadu nej – jsou nejvyšší, nejnavštěvovanější, subjektivně bychom jim mohli dát i přívlastek nejkrásnější. Které z těch nej je nejvíc pro vás?

„Z profesionální roviny je pro mě to nej to, že jsou nejnavštěvovanější. Při mé práci to neustále řešíme, otázku návštěvnosti a usměrnění turistů na místa, která jsou zajímavá, neobjevená v nižších částech hor a chceme tak pomoci přetíženým hřebenům. Každý chodí na Sněžku nebo k prameni Labe, ale opomíjí místa, která jsou tak zajímavá a krásná jako Rýchorský prales, Těsný důl nebo Krausovy boudy.“

Průvodcem po Krkonoších byl Radek Drahný

Co vás odvedlo do hor?

„Víte, to není tajemství. Ví se o mně, že jsem rodák z Pardubic, a když jste Pardubák a jediný kopec, na který koukáte, je Kuňka, tak máte-li trochu dobrodružnou povahu a touhu cestovat jako já, tak vás ta naše milovaná placka moc neuspokojí. Takže když jsem viděl ty kopečky na horizontu, tak po mých studiích byla logická volba jít do Krkonoš.“

Nedávno jsem viděla fotky z vaší výstavy Poetické Krkonoše a sama sebe jsem se ptala, které roční období je pro Krkonoše tím nejpoetičtějším?

„V Krkonoších je krásně pořád. Koneckonců, vždyť vy to víte. Na druhou stranu, možná to nejpoetičtější a nejfotogeničtější období je jaro a hlavně podzim. Když se začnou barvit stromy, začnou přicházet podzimní inverze, to je prostě období žní.“

Je nějaká fotografie, která by se dala zařadit do kategorie dlouhé čekání, než to klaplo?

„Určitě ty inverze. Kdo si myslí, že přijede do Krkonoš na podzim a na první dobrou vyfotí nádhernou podzimní inverzi, tak může být zklamán. Mohou být dny slunečné, ale kary a údolí nebudou plné té vařící se mlhy, takže nepořídí unikátní záběry. Záběr, na který dlouhá léta čekám, to jsou různé sněžné čeřiny, které vznikají obvykle po frontě, když začne krásně svítit sluníčko, ale přesto silným větrem bičované vrstvy vytvoří čeřiny.“

S Radkem Drahným procházíme Krkonoše a nyní stojíme na náměstí míru před muzeem Čtyři historické domky, původně jich bylo ale pět.

„Původně v Krkonošské ulici těch domků bylo mnohem víc. Vrchlabí se mění a my jsme rádi, že tento soubor objektů na sebe navazujících je dokladem toho, jak to v minulosti ve Vrchlabí vypadalo. Málokdo si umí představit původní podobu. Je to typická ukázka krkonošské regionální architektury, jak ji pamatujeme z dob Harrachů, Gendorfů a dalších pánů našeho kraje.“

Své místo tu mají taky Krakonošové.

„Pochopitelně, Krakonošové ke Krkonoším logicky patří a v našich sbírkách jsou prakticky všechny různé styly, motivy a materiály, které se pro jejich výrobu v minulosti používaly. Krakonošové byli vyřezáváni ze dřeva, třeba jako vousy se v minulosti používaly buď odkvetlé květy suchopýru, nebo lišejníky.“

Krkonošské muzeum ve Vrchlabí – Čtyři historické domky

Nyní jsme se přesunuli do centra environmentálního vzdělávání. Já si říkám, že dobře sdělená informace může být účinnější než jakýkoliv zákaz. Jakou máte zkušenost?

„Můžu podepsat. Naší snahou při práci v terénu i s veřejností není lidi honit, ukládat pokuty a hrát si na zelenou policii. Mnohdy děti jsou těmi velvyslanci vůči rodičům a nezřídka se stává, že se dítko zeptá, proč rodič zahazuje odpadek, když slyšelo, že i papír se rozkládá několik týdnů. My s tím pracujeme a bojujeme dennodenně. Ty odpadky na horách jsou a při množství zhruba 6 milionů návštěvníků ročně je to neuvěřitelné množství odpadu.

S čím musíme v poslední době hodně pracovat, to jsou papírové kapesníčky, které nechají lidé v lese a je to fenomén, který je v poslední době hodně rozvinutý. Těžko se s tím pracuje, protože zakázat lidem dělat potřebu je nepřijatelné. Zatím hledáme způsob jak lidem ukázat, že když jdou udělat potřebu, tak musí ty kapesníčky zamaskovat, nebo po malé potřebě dát do sáčku a odnést, protože není nic horšího, než na konci letních prázdnin projít po frekventovaných turistických cestách a koukat doprava doleva na zbytky po vykonané potřebě.“

Nyní jsme v Klášterních zahradách. Které místo tady vy osobně máte nejraději?

„Asi to budou naše rastrové záhony. Naproti štěpnici jsou záhony, je jich tam šest a na každém najdeme jiný ekosystém krkonošské přírody. V průběhu roku se tam nádherně mění vegetace, která tam kvete, od brzy jarně kvetoucích devětisilů přes arniky a oměje až po vřesy, které začínají trávníky zaplavovat v tuto dobu.“

Dá se říct, jaký největší oříšek se teď lidé, kteří pracují ve správě KRNAPu, snaží rozlousknout?

„Je to téma tetřívka obecného. Tetřívek, přezdívaný Černý rytíř je kurovitý pták velikosti zhruba slepice, v Krkonoších je původním druhem, ale jeho počty v poslední době poměrně klesají. Je to dáno tím, že prostředí, ve kterém žije, se vyvíjí a mění v jeho neprospěch.

Tetřívek obecný

On má rád volné plochy, mlaziny a takové prostředí tu pro něj bylo hojné na přelomu 80. a 90. let, kdy Krkonoše byly sužovány paradoxně negativním jevem a to znečištěním z tepelných elektráren. Po zalesnění některých ploch řada krkonošských lesů za těch dvacet let odrostla a z těch mlazin, které jsou pro něj běžným místem života, se stal vysoký les a už to pro něj není tak ideální.  V posledních letech hodně intenzivně pracujeme na tom, abychom mu obdobné plochy uměle vytvořili a aby v Krkonoších tento krásný pták zůstal.“

Na jaře medvěd, v létě vlk. Pěkně to tu žije.

„Máte pravdu, za poslední dobu se nám to poslední léta docela zahustilo, měli jsme tu několik let zpátky rysa, pak vydru, teď medvěd a vlk. Krkonoše jsou divočina.“

Na závěr nesmí chybět tradiční štafeta otázek. Minule tu se mnou byl trenér olympioniků Aleš Suk a tohle je jeho otázka pro vás: „Já bych se rád zeptal, jak při své rozmanité práci jako ústřední postava KRNAPu dokáže regenerovat.“

„Když už nedržím v ruce fotoaparát a netoulám se po horách, což je taky forma relaxace, tak v poslední době to nejvíc nabíjející je setkání s mými dcerami, které jsou úžasné, hravé a kreativní a neustále přichází s novými nápady a bláznivinami. Mladší je tříletá, starší je osmiletá a je to jízda.“