Čtvrteční Noční linka: Jak jste se postarali o rodiče?

29. květen 2025

Je, či bylo pro vás samozřejmostí postarat se o vaše rodiče? Máte rodiče u sebe doma? Pokud jsou rodiče stále soběstační, jak často je navštěvujete? Bydlíte od sebe daleko? Pokud jste je museli umístit do speciálního zařízení, bylo to pro vás těžké rozhodnutí? Berete si je co nejvíce domů nebo za nimi jezdíte? Jak často?

Pokud byli oba rodiče naživu, jezdila jsem za nimi pravidelně každý víkend. Společně jsme vše zvládali až do tatínkových nedožitých 91. narozenin. Po smrti tatínka jsme se se sourozenci střídali a pečovali o maminku do chvíle, kdy už to nebylo ze zdravotních důvodů možné.

Maminka už nemohla být sama ani minutu, musela se zařídit taková péče, aby bylo o maminku postaráno 24 hodin denně. Pro mě to bylo velmi těžké rozhodnutí, ale nevymyslela jsem jiné řešení, protože doma jsem zůstat nemohla.

Maminku jsem si čtyři roky brala domů každý víkend do chvíle, než mi bylo doporučeno, abych si ji přes noc už nebrala, že je to pro maminku už zatěžující . Beru si ji tedy na celý den a jsem šťastná, že tu možnost stále ještě mám.

Na vaše příběhy se v dnešní Noční lince z Prahy už teď těší Jana Chládková.

Své příběhy můžete volat do studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište na e-mailovou adresu: linka@rozhlas.cz, případně využjte webový formulář www.rozhlas.cz/linka.

Anna z Prahy|Dobrý večer, je to moc bolestná Noční linka.Poplakala jsem si.
Jana|Zdravím všechny a vám, p. Jano, chci hlavně poděkovat za téma, které je velmi potřebné a vážím si, že se tomu nevyhýbáte. Je dobré se podělit o zkušenosti, protože i tohle k životu patří. Úroveň rodiny se pozná ne podle toho, jak výstavný dům mají nebo super značku auta, ale podle toho, jak se dovedou postarat o rodiče a rodinné příslušníky. Děkuji, je to poučné, i když smutné. Jana
EVA Z LITVÍNOVA|DOBROU NOC PŘEJI VŠEM I VÁM JANIČKO.OD JEJÍCH 85 LET,JSEM SE SRARALA O MANŽELOVO TETU.AŽ DO 100 LET.POSLEDNÍCH PŮL ROKU ALE MĚ JI DOSLOVA LÉKAŘ ODEBRAL.KVŮLI MĚ,ABYCH PRÝ SE Z TOHO NEZBLÁZNILA.ŽE UŽ STEJNĚ CHUDÁK ANI NEVÍ KDE JE.PŘEŽILA I MÉHO MANŽELA.ALE PAK TO ZAČALO BÝT MOC ŠPATNÉ S MÝMI RODIČI.PŘESTĚHOVALA JSEM SI JE K SOBĚ.OBA DOST NEMOHOUCÍ.MĚLA JSEM SAMA ZE SEBE STRACH,ŽE TO NEZVLÁDNU.S POMOCÍ SESTŘIČEK Z DOMÁCÍ PÉČE,KTERÉ JEZDILI OBOUM NA PŘEVAZY JSEM TO ZVLÁDLA.K TOMU JSEM VYCHOVÁVALA 3 DĚTI.A MYSLÍM,ŽE I JIM TO DO ŽIVOTA HODNĚ DALO.V PRVNÍ ŘADĚ ÚCTU KE STÁŘÍ.TATÍNEK ZEMŘEL V NEMOCNICI.NA INTERNĚ ZA 5 DNÍ NEZJISTILI,ŽE MÁ ŽALUDEČNÍ VŘED,TEN PRASKL A SRDÍČKO TO NEZVLÁDLO.A MAMINKA SE PAK PROSTĚ ROZHODLA A OZNÁMILA,ŽE ZEMŘE TAKÉ.BYLI SPOLU NECELÝCH 65 LET.BRZO ODEŠLA ZA NÍM.A JÁ JSEM MOC RÁDA,ŽE JSEM SE ROZHODLA JE VZÍT K SOBĚ.
Michal Sedlák z Myšlína|Moje máma – v domácnosti, roztroušená skleróza, úmrtí ve věku 64 let na srdeční selhání. Mám několik doporučení, které mohu dát z vlastní zkušenosti – nenuťme nemocného násilně k aktivitám, na něž se sám necítí. Buďme trpěliví, nemocní můžou mít naprosto jinou dynamiku myšlení. Nevyvracejme nemocnému tvrzení, která nemají logiku. Respektujme případnou potřebu blízkého zůstávat sám se sebou. Dopřávejme blízkému dostatek spánku. Velká potřeba spánku může signalizovat brzký odchod. Máma před smrtí hodně spala a já si bláhově myslel, že spánkem nabírá síly do dalších dnů. Mýlil jsem se, dlouhý spánek byl naopak znamením, že brzy odejde. Nechme blízké odcházet v klidu. Promiňte, že jsem se zaměřil jen na ty poslední dny našich blízkých. Pokládám to ale za důležité. Hodně sil nám všem.
Eva z jižních Čech|O rodiče jsem se postarala. Byla to pro mě samozřejmost, i když to bylo někdy hodně náročné. Trochu pomáhali sourozenci. Zpočátku s péčí o maminku pomáhal také tatínek. Pak péči potřeboval také. Přitom jsem také pracovala, měla jsem tehdy kratší pracovní dobu. Neměla jsem ale vůbec žádný volný čas. Rodiče byli hodní a já neměla to srdce někam je dát. Bratr vozil nákupy, ke konci se více zapojila moje sestra. Ke konci částečně pomáhala pečovatelka. Jde také o to, vše dobře zorganizovat a některé věci prostě nedělat, ono se to tak zvaně nezblázní. Taky jsem neudělala vše úplně nejlíp, ale snažila jsem se. Lidé by se péče o své rodiče neměli bát. Všechny zdravím a přeji krásné dny. Eva z jižních Čech
Blanka|Dobrý večer,mohli byste také jak se loučíte se zvířatky,když nadejde jejich čas.
Blanka|Dobrý večer všem ponocníčkům,maminka mi zemřela,když mi bylo 15 let. Byla hodně bemocná se srdíčkem,tehdy se to neoperovalo,ale starala jsem se o ní, masírovala ji neboť měla revmatic.artritidu,kolikrát jsem s ní v noci nespala,jaké měla bolesti. Tatínek se dožil 86 let v celku ve zdraví,měl mrtvici a byl v nemocnici,kde také zemřel. Moc mi oba chybí i dnes,kdy mi je 72 let. Nepoznali je moje vnoučata,což mě také mrzí. Mějte všichni hodně zdraví . Blanka z Přeloučska
Zlata Severní Morava|Zdravím noční linu i vásJani Děkuji za téma keré jistě osloví spousty posluchačů,potěšila jste mě aktuálním tématem.A ještě prosím o některou vaši písničku.Děkuji.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.JANIČKO A POSL.N.L.O NAŠI MAMINKU SE STARALA HLAVNĚ NAŠE SESTŘIČKA CILINKA ,MAMKA BYLA HLAVNĚ U NI V HOLASICÍCH,PROTOŽE BYLA UŽ LEŽÁK,A TAKY JI POMÁHÁL NÁŠ BRATR VLADIMÍR ,KTERÝ OBSTARÁVÁL HLAVNĚ DOPRAVU DO NEMOCNIC,SESTŘIČKA TO DĚLALA NEVÍDOMÁ.POTOM KDYŽ UŽ SE TO TĚŽKO ZVLÁDALO,TAK BYLA MAMINKA V ÚSTAVU KDE SE ONI DOBŘE STARALI.TATKA TEN BYL DOMA SÁM ,ALE ZVLÁDÁL TO CÉLKEM DOBŘE.SAMOZŘÉJMĚ JSME HO NAVŠTĚVOVALI,KONEC ŽIVOTA STRÁVIL V NEMOCNICI.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.