Fany|Když mi měl zubař trhat zub moudrosti, věděla jsem že to bude složitější - s mými kořeny. Ale zubní chirurg byl fešák a když jsem viděla ve výstřihu jeho pláště husté ochlupení, zapomněla jsem se bát a ani mě nic nebolelo. Podruhé jsem k němu šla za pár let a těšila jsem se na tu podívanou :-) Ale ouha! Sestra mi přikryla oči! Doktor pak při operaci vyprávěl sestřičce vtipy a já se s nehybnými ústy nemohla smát!
Sylva|Dobrý večer, strach jsem mívala hlavně ze zubaře. Ale když jsem k šikovné své paní zubařce musela jít vícekrát v krátkém čase, přestala jsem se bát - není čeho. Tak vám přeji aby vás zuby nebolely a hezký poslech dnešní linky.
Blanka z Hané|Dobrý večer pane moderátore,dobrý večer přeji všem.Strach nás provází celým životem,pokud je to takový ten " zdravý" strach,není na tom nic neobvyklého.V dětství jsem se bála strašidel,tmy a být sama doma.Když byl nějaký průšvih,tak to byl strach z rodičů případně z učitelů.Ve škole jsem mívala strach z písemek nebo zkoušení,avšak byla to více tréma z toho jak obstojím u tabule.Pokud by se jednalo o hlubší pocit nebo silnou obavu je třeba navštívit odborníka.Zvláštní kapitolu představují fobie,tedy chorobný strach z něčeho,nejčastěji z pavouků,ptáků,brouků a nejrůznější havěti.V rodině jsme měli osobu,která měla fobii z ptáků.Mívala jsem andulku a když chtěla proletět kolem této mojí neteře,tak ta propadala panice a hysterii.Teď ve stáří si strach snažím nepřipouštět,raději využiju každou chvilku pro svoje hobby,případně pohlídám vnoučata nebo si jinak zpestřím život.Někdy je přede mnou tolik problémů,že je těžké uchovat si zdravý optimismus,takovéto očekávání,že ne vše půjde špatně a v dobré se obrátí.Důležité je příliš se nebát,strach "svazuje nohy",tak nemalujme " čerta na zeď" a žijme naplno.Do éteru zdraví Blanka z Prostějova.
Olda|Pojem strachu jsem si vychutnal opravdu až koncem 70. let při přistání linkou SAS ( letoun DC-8) při služební cestě do Stockholmu, kde zrovna zuřil blizzard s vichřicí a let z Kodaně byl proto přesměrován do jižnější části na letiště Joenkoeping. Jako syn sportovního pilota jsem od 3 let byl často v letadle a v zaměstnání pak létal L 410 na trase Holešov -Praha, takže jsem byl přesvědčen o bezpečnosti letů. Nyní zpět ke strachu při přistání DC-8 : let z Kodaně byl sice časově krátký o to víc turbulentní a přistání zcela horrorové ala z filmu Letiště. Napřed při klesání k ranveji vlevo-vpravo a pak 4 přískoky se smyky a slyšet byly jen tupé rány podvozku o zledovatělou zem za postupného kvílení dvou proudových motorů na zádi trupu, jež se snažily ubrzdit letadlo. Pak proklaté ticho asi 30 sekund a po zastavení pohybu huronský řev potlesk pro piloty kouzelníky. Dodnes nevím, zda jsme v té tmě nebyli už mimo ranvej. Vzduch je naše moře ponocníčci nebojte se létat ani v zimě a vše dobré Vám přeje Olda ročník 43.
Matylda|Již žádné obavy. Když se radovat, tak v životě, když peklo tak s čerty a, al-kah-al, ,když sanatorium tak v nebesích, když ticho tak být ORLEM v oblacích, když vzácné chvíle tak s Bohem v chrámu Sagrada familia , když tanec tak Flamengo, tanec projevu, když jídlo tak Božské menu oříšky a to mi stačí.................
Petra z Pardubic |Dobrý večer, strach jsem měla z bouřky, protože nevidím ve tmětak i trochu že tmy. Z fyziky. Není mi dobře, když musím k zubaři.
S pozdravem Petra z Pardubic
