Do Damašku po svých, ale raději v holínkách

30. červenec 2017
Damašek to jsou louky kolem potoka Hlučál
0:00
/
0:00

Přírodní rezervace Damašek nad Pustou Rybnou je podstatně klidnějším místem než Damašek syrský. Kolem potoka Hlučál jsou rašelinné louky s mnoha vzácnými rostlinami i živočichy. Tyto louky se musí každý rok ručně sekat, protože jsou natolik podmáčené, že do nich žádná mechanizace nedokáže vjet.

Mnoho podobých luk bylo v sedmdesátých letech vysušeno melioracemi. Damašek byl tohoto procesu ušetřen. Dříve se i na těchto loukách hospodařilo, sekala se tráva a ta se vynášela na dosoušení. Seno z těchto luk nebylo zvlášť kvalitní, a proto se používalo jen jako stelivo. Když zemědělci přestali louky sekat, hrozilo, že zarostou náletovými dřevinami. V tu chvíli přišli ochránci přírody z nedaleké Poličky a o louky na Damašku se začali starat.

Panenská příroda Damašku

A tak se už téměř třicet let vždy první dvě neděle v červenci na Damašku koná velká akce. Členové českého svazu ochránců přírody z Poličky a jejich přátelé, kteří umí vzít kosu do roku, se sejdou v bývalé hájence u Damašku a louku posečou.

Sameček modráska je jedním ze vzácných druhů žijících na Damašku

Louky se nesečou celé. Kvůli zachování přirozeného prostředí pro vzácné rostliny i živočichy, se vždy nechávají pruhy neposečené, které se sečou další rok. Na Damašku žije evropsky chráněný motýl modrásek bahenní, z rostlin pak masožravá rosnatka okrouhlolistá nebo prstnatec májový.

Takový malý Karlštejn

Mezi Pustou Rybnou Svratouchem a Čachnovem jsou husté lesy, s desítkami kilometrů lesních cest, ideální terén pro cyklisty a houbaře. Z Damašku se tak dá dojít k bývalému loveckému zámečku, který nese honosný název Karlštejn. Spíš než po slavném panovníkovi má ale jméno odvozené od nedalekého skalního masivu, kterému se říkalo Holá Skála (Kahl Stein). V současné době se Karlštejn opravuje a není přístupný veřejnosti.

Na Zkamenělém zámku stál hrad, který byl pravděpodobně vypálen

Asi kilometr od Karlštejna je v lese Zkamenělý zámek, dnes už jsou to jen skály zarostlé v lese, ale kdysi tu stál opevněný hrad, který strážil některou z vedlejších obchodních stezek. Při archeologickém průzkumu se ale našly i důkazy o osídlení mnohem starším, z období lidu lineární keramiky, tedy 5 tisíc let před naším letopočtem.

Čachnov měl být vypálen tak jako Ležáky

Obec Čachnov a sousedící Ruda stojí na ložiscích železné rudy, která se tu dlouhá léta těžila a zpracovávala. Obživu místním lidem kromě vlastních hospodářství přinášel les, v samotném Čachnově byly tři pily. Husté a rozlehlé lesy byly skvělým útočištěm pro partyzány, kteří odsud během druhé světové války pořádali útoky proti Němcům. Čachnovem vede strategické vlakové spojení směrem na Brno. A to se stalo čachnovským na konci války osudným.

Pomník 5 obětem z Čachnova zavražděných na konci války

Partyzáni 2. května 1945 vyhodili do vzduchu německý vlak vezoucí zbraně a střelivo, němečtí vojáci z vlaku hedali viníky, vytvořili rojnici a pročesávali les. Partizáni zmizeli, ale v tu dobu šli lidé z Čachnova na májovou pobožnost do Pusté Kamenice. Vojáci je zajali a po krutém zacházení čtyři zastřelili. Poté probíhalo vyšetřování a zatýkání ve vesnici, některé muže dovedli k vlaku, kde už leželi jejich mrtví sousedi a vyslýchali je. Vesnice byla ostřelována a pátá obět skončila ve svém domě zbloudilou kulkou. Němci hrozili, že pokud se viníci nenajdou, vypálí Čachnov stejně jako Ležáky. K tomu už naštěstí nedošlo. Mezi zavražděnými čachnovskými občany byl i patnáctiletý Jiří Pospíšil.