Do Exilu přilétá Racek. Herečtí nadšenci se poperou s Čechovem

„Neřekla bych, že to je hra jenom o lásce, ale taky o tom, jak se dokážeme vyrovnat s tím, když nám nevycházejí naše plány a sny. Někdo to dokáže ze sebe strhnout a někdo ne. Dělá pak věci, které jsou vidět v Rackovi,“ říká herečka Simona Krausová.

A dodává, že den před premiérou cítí velkou trému: „Myslím si, že ji hezky dokážu přenést i na ostatní. Ale Ondra mi tvrdí, že trému mít nebude. Dost doufám v to, že bude pro mě uklidňující.“ Naráží na svého hereckého kolegu Ondřeje Broulíka. „Já trému nemám. I když Simča to opravdu přenáší a začínám se klepat. Začínám to cítit,“ usmívá se.

Nina Zarečná a Trigorin

Simona Krausová v Rackovi hraje mladou dívku, která touží být herečkou. „Na začátku je hodně naivní, což se mi hraje asi líp než na konci, kdy už je plná zkušeností, kdy ji opustí muž, kterého milovala, zemře jí dítě. Potom to je opravdu trochu oříšek, kde brát, kde čerpat ty zkušenosti. Tam s tím bojuju doteď.“

Úspěšný spisovatel, který zničí život mladé herečce. Tak vypadá pro změnu herecká parketa pro Ondřeje Broulíka: „Bude se mně to hrát určitě dobře. Nemám to ze života, musím hrát.“

Představení Racek v divadle Exil|foto: Tomáš Vítek

Chvála režisérky

Oba dva zástupci Divadla Exil se shodují, že je skvěle vede režisérka Kateřina Prouzová. „Ví, co dělá. Není generál. Ví, jakým způsobem nám v našich výkonech pomoci. Naše režisérka nám dokáže zkoušky zpříjemnit. Je to fajn zkoušení. Dává nám prostor a zároveň ví, co chce. Dokáže najít kompromis. Asi nikdo tam nechodí nerad,“ oceňuje Krausová.

„Máme úžasné vedení, úžasnou režisérku. Určitě nás v tom nenechá. Ani si nějak neuvědomujeme, že to je klasika. Bereme to jako další hru,“ doplňuje Broulík.

Cesta k divadlu

Broulík si poprvé v Exilu zahrál v komedii A co láska. Stejně jako u Krausové pro něj představuje účinkování v Rackovi druhou roli. „První hra byla o třech hercích. Tady nás je deset, takže úplně něco jiného. Záleží i na chození na jevišti, abychom se tam všichni nějak porovnali.“

Exil pro něj znamenal obrovskou příležitost. „Vždycky jsem chtěl hrát. Byla to zároveň trochu náhoda. Šel jsem se podívat na jednu premiéru. Z ní jsem už odcházel se scénářem na novou hru, kterou jsem potom hrál.“

Představení Racek v divadle Exil|foto: Tomáš Vítek

Krausová roky zpívala ve Vysokoškolském uměleckém souboru. Na jevišti Exilu se představila poprvé v kabaretu Mravnost - marnost. Divadlo jí učarovalo natolik, že mu dala přednost před zpíváním. „Zpívání mi odmalička šlo tak nějak samo. Divadlo beru jako větší výzvu. Je složitější, komplexnější. Rozhodla jsem se na sobě pracovat, věnovat se divadlu a jsem moc ráda, že mám příležitost třeba v Rackovi.“

Kolem divadla Exil chodila na zkoušky sboru. „Nikdy mě nenapadlo, že bych tam mohla hrát. Že jsem se tam dostala, bylo pro mě splněným snem. Dostala jsem se tam zrovna díky zpívání. Myslím si tedy, že se všechno děje pro něco. Exil je taková srdeční záležitost. Poslední dobou jsem víc v Exilu než doma.“

Kolotoč představení a ranec cen

Za rok 2015 na svém jevišti Exiláci odehráli 90 představení. Byli na 16 výjezdech a ze soutěžních přehlídek si přivezli množství cen. „Každý herec cítí, jestli v tuhle chvíli to bylo správně nebo nebylo. Jestli za to pak přijde cena nebo nepřijde, podle mě není vůbec důležité,“ říká Krausová. Broulík pak o cenách mluví jako o pomyslné třešničce na dortu.

Hraní je oba stále baví. „Děláme to úplně zadarmo, takže nás to musí pořád bavit. Kdyby ne, tak tam samozřejmě nechodíme. Těsně před premiérou máme zkoušení hodně. S tím se ale musí počítat,“ tvrdí Broulík.

Divadlo Exil působí v Pardubicích 15 let. Nebojí se osobitého zpracování klasiky ani českých premiér.