Do postele. Jen tam se klobouk nehodí
Modistka Marie Maxová tvrdí, že by nám pokrývka hlavy v posteli překážela. Jinak můžeme klobouk použít skoro při každé příležitosti. Ale vždy musíme myslet na sladění se zbytkem našeho outfitu!
„Dříve se klobouky nosily naprosto všude všemi společenskými vrstvami. Byla to nedílná součást oblečení, bez ní ženy skoro nevycházely do ulic. Jiný klobouk byl do kostela, jiný na běžné nošení. Chudší dámy si ten svůj jeden různě přezdobovaly – vázaly na něj mašle nebo květiny. Zkrátka klobouk patřil k životu,“ vysvětluje expertka.
Dodává, že se v dnešní době lidé klobouků spíš bojí. Podle ní se to přitom všem ženám líbí, ale některé říkají, že nejsou kloboukový typ. „Myslím, že neexistuje žena, na kterou by se nedal vybrat klobouk. Mám i zkušenosti, že dáma přijde domů s kloboukem, nasadí si ho s tím, jak jí to sluší a manžel jí řekne, že v tomhle s ní nikam nepůjde. Nastává totiž problém, že on by si musel taky vzít klobouk a nedejbože se k němu obléknout.“
"Hlavně mi neříkejte, že vám klobouky nesluší!" Na tuto větu je Marie Maxová doslova alergická. "Takhle sepneme ty vlasy a podívejte! Ten outfit bychom tedy ještě trochu doladili," vybírá modistka klobouk pro Petru Beránkovou.
Proč k sobě patří klobouky a dostihy?
Výrazné spojení klobouků a dostihů, které doloží i víkendová Velká pardubická, pochází pravděpodobně z Anglie: „Tam mají svůj veliký prapůvod. Je to taková okázalost, takový dress code pro dostihy. Dřív býval předpis-klobouk, kožich, uzavřená lodička-společenský to oděv na dostihy,“ připomíná Marie Maxová.
Výstava na zámku
Umění pátečního hosta Dobrého rána můžou obdivovat návštěvníci pardubického zámku. Výstava dámských klobouků Marie Maxové a skleněných šperků Ladislava Olivy trvá v malém gotickém sále do 19. října. „Napařovala jsem je na autentické formy z první republiky. Posháněla jsem je, což bylo poměrně těžké. Některé klobouky jsem ozvláštnila, takže by se daly nosit i dnes. Nenajdete tam jediný steh, všechno je výhradně ruční práce.“
Ženám přidává klobouk na výšce, jdou takzvaně o třídu výš. Podle Maxové je to donutí k tomu, aby narovnaly tělo a ulicí se nesly. „Klobouk udělá ženu ženou,“ konstatuje Maxová závěrem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
