Eva Hrušková: Roli Popelky jsem dostala pod stromeček

Herečka Eva Hrušková
Herečka Eva Hrušková

Eva Hrušková se narodila v České Skalici. Vyrůstala v Ratibořicích a do Hradce Králové se přestěhovala, když jí bylo sedm let. V jedenácti uspěla na konkurzu do pořadu Štěpánky Haničincové Hledáme písničky pro děti.

Slavnou roli Popelky prý dostala jako dárek pod stromeček, když jí bylo sedmnáct let. S Janem Přeučilem mají loutkové divadlo a jezdí s ním po celé republice.

Česká Skalice a Ratibořice, to jsou místa, kde své dětství prožívala i Božena Němcová. Z toho, co jsem si o vás četla a z toho, co mi o Boženě Němcové vyprávěla historička Milena Lenderová si říkám, že se najdou paralely.

„Já bych řekla, že ano a strašně moc bych přála Boženě Němcové, aby zažila tuhle dobu. Jak si my ženy žijeme, jakou máme rovnoprávnost, co všechno můžeme dělat. To je taková škoda, že to nevidí! A třeba vidí.“

Vaše babička i prababička vám dávala spoustu rad. Takové ty staromódní, ale dodnes platné rady. Kterou si vybavíte jako první?

„Že se nemá ničím plýtvat, že se nemají otevírat okna, když se topí a takzvaně vyvrzávat teplo z místnosti, protože ona neměla mnoho peněz a já jsem u své prababičky vyrůstala. Do mých sedmi let jsem bydlela s ní. Tenkrát staromódní rady, ale já na nich vyrostla a odnesla jsem si je do života.“

Roli Popelky jste dostala pod stromeček. Neumím si to moc představit, řekněte mi, jak vypadá Popelka zabalená pod stromečkem?

„Tenkrát posílala Československá televize scénáře v obálkách poštou. A vždycky tam bylo podtržené jméno role, kterou máte hrát. A naši jednou dostali balíček, nevím, co je to napadlo, obálku neotevírali, protože to u nás byla zásada, že ani dítěti se neotevírá pošta. Ten balíček mi dali v roce 1968 pod stromeček mezi knížky. Já jsem to otevírala a tam byla pohádka Popelka. Tak jsem si řekla Hm, další pohádka, dobře. Na druhé stránce byl seznam rolí a já jela zezdola, třetí děvečka, druhá, první a nic, tak jdu dál, dívka na plese, třetí, druhá, první, nic. A byla podtržená Popelka.“

Eva Hrušková a Alena Zárybnická natáčí Zálety

Když jste ve scénáři našla jméno Popelky, padl váš zrak na kolonku princ?

„Tam nic nebylo napsáno. Mě nenapadlo, kdo by to mohl dělat, hlavně jsem si říkala, kdo bude macecha.“

Když jste poprvé viděla macechu a také Jiřího Štědroně, co vám proběhlo hlavou?

„Já ho znala trochu, protože zpíval pop music a daleko víc jsem spolupracovala s paní Danou Medřickou, protože to byl úžasný zážitek. Měla takovou vlastnost jako můj muž, který dostává špatné role a je nesympatický a zločinec, a takové role dostávala i Dana Medřická, nesympatické, hádavé fúrie. Ale ve skutečnosti byla laskavá žena s úžasným smyslem pro humor.“

Kdy jste se rozhodla, že na DAMU nebudete studovat klasické herectví, ale že vás víc vábí loutky. Kdy to bylo a proč?

„Já jsem původně na herectví jít nechtěla, mým velkým snem byly dějiny umění a divadla. Chtěla jsem být nějakou paní profesorkou, nicméně jsem se na DAMU přihlásila, ale nebrala jsem to vážně, a když mi přišel zamítavý dopis, tak jsem se nesnažila odvolat. Ale na dějiny umění a divadla mě taky nevzali. Měla jsem štěstí, protože se mnou do třídy chodil Honza Dvořák a jeho tatínek byl ředitelem loutkového divadla Drak v Hradci Králové a ten mu vzkázal, jestli k nim nechci jít na rok jako elévka a že pak můžu DAMU zkusit znovu. Tak jsem tam přišla, domluvili jsme se a rok jsem byla v Draku a ochutnala tuhle práci a říkala jsem si, že jsem chytila nějaký virus, kterého jsem se nezbavila, protože jsem si to loutkové divadlo zamilovala.“

Eva Hrušková a Jan Přeučil

Mám pocit, že osudu dlouho trvalo, než vás dal s Janem Přeučilem dohromady. V jedenácti letech jste vyhrála konkurz do pořadu jeho manželky Štěpánky Haničincové, pak jste spolu mnoho let bydleli na patře, každý se svou rodinou, a pak se konečně dáte dohromady. Vzpomenete si na okamžik, kdy jste ho potkala poprvé?

„Já ho potkala na ulici před domem a v den, kdy jsme se stěhovali do vinohradského činžáku, to bylo 30. srpna 1982, že Štěpánka s Honzíkem vcházeli do domu. Pro mě byla Štěpánka modla a vzor a já měla oči jen pro ni, takže pak jsme se s Honzíkem potkávali na chodbě a vždycky se tomu směju, že jsme za dvacet let spolu prohodili dvě věty. Jednou Dobrý den Evo, výrazně vám to sluší – ale to říká každému, a podruhé A co práce, hodně?“

Padesát let výročí od Popelky, co chystáte pro to nejbližší období?

„Vydali jsme knížku Popelka & spol. – 50 let, byl to nápad mé kamarádky Olinky, protože mě by to nenapadlo. Je tam povídání nás, co jsme z herců a štábů zbyli, je tam povídání Jirky Štědroně, Toníčka Navrátila a také jedné paní ze štábu, Evy Hladíkové, která zase vidí Popelku zezadu, zpoza kamery.“

Spustit audio

Související