Facka osudu otevřela cestu ke splnění snu. Dnes její bedýnky dobývají svět

„Tím prvním byl handicap mého otce, který je upoutaný na invalidní vozík. Taky mám chalupu na okraji Železných hor, kde jsem trávila hodně času a pozorovala přírodu. Když jsem si zase přivydělávala různými ochutnávkami, zjistila jsem, že jsem obchodní typ,“ popisuje.

Jako pardubickou rodačku ji bavila chemie. „Pracovala jsem ve farmacii. Byla jsem tam zaměstnaná. Ale přibrzdil mě vážný úraz dcerky. Ucítila jsem facku osudu. Něco vnitřního mi chybělo. Zkolabovala mi imunita. Zjistila jsem, že budu muset zvolňovat.“

Dnes skládá dárkové bedýnky podle chutí, představ a cenového rozpočtu. „Hledám oceněné značky i zapomenuté recepty. První bedýnku mně vyrobili vozíčkáři v chráněné dílně Kosatec. Dodala jsem jim vlastní dřevo, představu. Bedýnky postupně šly kromě Austrálie na všechny kontinenty. Balila jsem je,“ říká žena, kterou sice v kariéře provázejí nejrůznější ocenění, ale zároveň musela čelit mnohým nástrahám. Stíhá být podnikatelkou, maminkou i manželkou.