Farář o krajanech na Ukrajině: Čím mladší, tím hůř mluví česky

„Vždycky jsem byl mile překvapený pohostinností a hlavně tím, že tam člověk slyší českou řeč. Moje generace mluví ještě dobře. U mladších je to složitější. Záleží, jestli se v těch rodinách česky mluví. Od šedesátých let jsou rodiny smíšené. Předtím si Češi brali výhradně Čechy. Někteří neumí tolik mluvit česky, ale rozumí vám. Třeba taková vesnice Bohemka má asi 400 obyvatel. Česky se tam domluvíte dobře všude. Leží severně od Oděsy.“

Čeští krajané kdysi dávno na Ukrajinu pravděpodobně přišli za půdou. Byla k pronájmu a někdy i ke koupi.

Radši faráře než psychologa

Pár let byl Hurt taky vojenským kaplanem. Půl roku strávil na konci devadesátých let na misi v Bosně. „Šlo o mírovou misi. Měl jsem dodávat duchovní podporu vojákům, kteří o to požádali. Dělal jsem osobní rozhovory s lidmi, kteří nejsou s rodinou, přemýšlejí, co je doma. Někteří měli třeba spor s velitelem, s podřízenými.“

Václav Hurt s krajany z ukrajinské vesnice Bohemka|foto: Václav Hurt

U útvaru je ještě i psycholog. Vojáci si mohou vybrat. „Řada z nich šla radši ke mně. Říkali, že o mně vědí, že to nesmím nikomu říct. U psychologa nevěděli, jestli to nenapíše někam do dotazníku. Pak by z toho třeba měli problém,“ usmívá se Václav Hurt.

Čtěte také

Putování má jednoduše v krvi: „Narodil jsem se v Čáslavi. Vyrůstal jsem u Vrchlabí. Litomyšl byla mé jedenácté stěhování. Jsem tam teď pátým rokem. Musím ještě sehnat bydlení na penzi, což už tak u evangelických farářů bývá. Farář na penzi by neměl komplikovat práci tomu, který nastoupí po něm. Lepší, když se odstěhuju někam stranou.“