Farář z Brandýsa píše, maluje i vyřezává. Střídá to podle počasí

„Záleží na náladě a na tom, jak je venku. Malovat mohu v době, kdy není moc hezky. Řezbařinu raději doma neprovozuji. Obnáší to piliny, odřezky. I když je manželka tolerantní, v bytě toto bývá ošemetné,“ usmívá se.

Že mají manželé stejné povolání, přináší klady i zápory: „Dokážeme se zabývat společnými problémy. Ale jako stinné stránky vidím, že se nedokážeme od problémů odloučit a přenášíme je i do soukromého života, což nám někdy trochu vyčítá syn.“

Spisovatelství jako chvíle oddychu

U psaní Hynek Schuster odpočívá. „Začnete se pohybovat v úplně jiném světě, ve světě fantazie, který si sám vytvoříte a pracujete na jiná témata.“

První Schusterovou knihou byly povídky pro dospělé Životy do stromů vepsané. „Mám rád přírodu, miluju přírodu. Byl jsem k tomu odmalička vedený taky svými rodiči. Rozhodl jsem se vzdát hold stromům. Myslím si, že v dnešní době se chováme tak trochu macešsky ke svému okolí. Chtěl jsem poukázat na to, jak je život člověka velice úzce spjatý se životem stromů, jak se vzájemně ovlivňují.“

Kniha rozhodně nechce sama o sobě změnit myšlení lidí. „Je to aspoň zrnko písku. Jedinec mnoho nezmění, ale když bude těch jedinců více, nějaké změny už nastat mohou. Měli bychom celkově změnit svůj přístup k přírodě, bez ní se neobejdeme. Ale kvůli tomu, že jsme stále více odtržení, propadáme technickému světu, přestáváme si uvědomovat holou pravdu. Nejhorší je, že nepřemýšlíme, jednáme zkratkovitě a rychle pod vlivem přesvědčení, co nám to přinese. Jsou přitom mnohé věci, které se skutečně penězi vyčíslit nedají, což je právě vztah k přírodě a její ochrana.“

Pohádky nejsou druhořadé

Taky v knize pohádek přešel Hynek Schuster na téma přírody. Stromový klučina Kaštánek prožívá svá dobrodružství pod širým nebem. Seznamuje se tam se svými novými přáteli. Sleduje změny v přírodě během roku. Jak knížka vznikla? „Když náš syn byl malý, vyprávěl jsem mu příběhy a manželka mě tehdy moudře přesvědčila, abych je sepsal. Snažil jsem se je vydat jako knihu. Povedlo se to až po patnácti letech. Pohádky považuji za velice podstatné téma. Mnozí mě přesvědčovali, že to je podružný literární útvar. Ale myslím si, že pohádky jsou důležité, otevírají dětem překrásný svět fantazie, učí je i jazyku.“

Kaštánkova dobrodružství mají text a obrázky ve vyváženém poměru. „Pro dětskou knihu potřebujete dost ilustrací, hlavně barevných. Každá pohádka má svou vlastní ilustraci.“

Vydá něco dalšího?

Díky pozitivním ohlasům plánuje Schuster tvořit i dál: „Chtěl bych napsat pohádkovou knížku pro děti Příběhy z půdy-vyprávění o věcech, které se dají nalézt na staré půdě a které mají svou historii a své tajemství. Mám rozpracovanou i knihu povídek pro dospělé o setkávání. Život je cesta, na které se setkáváme s druhými lidmi a setkání jsou větší, menší, smutná, tragická, veselá, ale všechna život ovlivňují.“

Čtěte také