Hřbitovy – kamenná historie národa
Hřbitovy přestávají být jen tichými, mnohdy smutnými místy na okrajích měst a obcí. Vycházejí o nich knížky a stále populárnější jsou třeba i komentované prohlídky. „Hřbitovy jsou kamennou historií národa,“ míní Karel Kobliha, který šest let pracuje u Správy pražských hřbitovů, z toho tři roky je jejím ředitelem. Stará se o 180 živých, tedy zaměstnanců správy, a také o 2 miliony mrtvých.
Když se na chvíli zastavíme u těch živých, můžeme si třeba připomenout, že si nemáme plést hrobníka a hrobařem. Hrobník se stará o hroby a hrobař je ten, kdo je vykrádá, upozorňuje Karel Kobliha, který se za svou praxi setkal s mnoha netradičními případy. Třeba s tím, že si lidé přijdou zaplatit pohřeb sami:
„V poslední době se to děje. Dokonce má někdy člověk nachystáno už hrobové zařízení se svým jménem, datem narození a chybí už jen vysekat datum úmrtí.“
Bývá to teď častější, než dříve?
„Bezesporu, ačkoliv se nejedná o raketový nástup.“
Jsou romské pohřby něčím jiné?
„Pořád platí, že chodí více lidí, než je běžné. Je velký průvod s muzikou, a dokonce se cesta k hrobu zesnulého volí tak, aby vedla kolem hrobů jiných a tam se zahrála písnička.“
Byl jste někdy sám na takovém rozloučení?
„Byl jsem se dvakrát podívat, jednou na takovém opravdu velkém pohřbu a pak často vyhlédnu z okna své kanceláře, když jde průvod kolem. Musím říct, že se mi to líbí.“
Bývá mrtvý pořád nastrojen a jsou mu do rakve vkládány dary?
„Ano. Trpíme tady kouření, protože když třeba mrtvý kouřil, má u sebe popelníček a pozůstalí mu tam přijdou zapálit cigaretu a také u toho kouří. Do hrobu se dávají předměty, které byly zesnulému blízké nebo i peníze.“
Jak je to u Romů s pohřby žehem?
„Prakticky nejsou. Téměř ze sta procent se u romských pohřbů jedná o rakev s tělem zesnulého.“
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Pohled odborníků: koalice Spolu je outsiderem, i proto mění Fiala ‚svou značku‘ a snaží se být lidský
-
Černým kašlem se letos nakazilo rekordních 36 tisíc lidí. Jedním z důvodů je současná vakcína
-
Protestující: Je jedno, jestli jste queer, nebo homofob. Proti Gruzínskému snu jsme v tom všichni společně
-
Naším největším limitem, alespoň v rámci Evropy, jsme my sami. Naše doba nezná hranic, míní Dostalík