I nečekané tlesknutí nám zvýší krevní tlak, aniž bychom to postřehli

3. prosinec 2018
Samota - smutek - úzkost - mileniál

Úzkost je pro člověka v určité míře přirozená a známe ji všichni. Pomáhá organismu ubránit se, utéct, nebo se vyhnout, blíží-li se nebezpečí. Pokud ale trvá dlouho, zasahuje nepříjemně do života.

„Kdybychom neměli úzkost a ani z ničeho strach, byli bychom psychopati. Tohle si samozřejmě nikdo z nás nepřeje,“ směje se psycholog Evžen Panovský. Pokud vám starosti a úzkosti přerostou přes hlavu a máte pocit, že to sami nezvládnete, můžete zajít za svým ošetřujícím praktickým lékařem nebo se objednat  k ambulantnímu psychiatrovi. Psychoterapie i vyšetření klinickými psychology jsou plně hrazeny všemi zdravotními pojišťovnami.

Jak na stres reaguje lidské tělo?

Stresovým podnětem vyvolávající strach nebo úzkost může být neznámý štěkající pes, který se k nám rozeběhne a kterého nemá pán na vodítku. „Zvednout tlak vám může i člověk, který ve vaší blízkosti nečekaně zatleská.“ Do úzkých vás může dostat i manžel, který se vrací z práce, nebo hospody a vy s ním momentálně vedete „tichou domácnost“. Špatně vám může být i z blížícího se termínu daňového přiznání, obzvlášť, jste-li účetní. Tělo se v těchto situacích automaticky a autonomně chystá ke třem reakcím:

  • útoč
  • prchej
  • ztuhni

„Nastává bušení srdce, zrychlení srdečního tepu a dechu, následné motání hlavy, mravenčení, tlak na prsou, nebo nás polévá studený pot. Můžeme mít pocity slabosti v končetinách, žaludeční a střevní obtíže a cítíme napětí až křeče. Typické je i rozostřené vidění a špatné polykání.

Kdy už by měl jít pacient za lékařem nebo psychologem?

Situace je vážnější ve chvíli, kdy se úzkostné stavy změní v poruchy, které nás výrazně limitují v běžném životě. „Jakmile se nám nechce odcházet z domu, bojíme se jít na nákupy do velkých supermarketů, vadí nám cokoliv říct nahlas na veřejnosti, měli bychom vyhledat odbornou pomoc. Tady už mluvíme o snížené kvalitě života,“ zdůrazňuje Evžen Panovský.

Nedovolte stresu, aby měl nad vámi převahu, i když k životu patří

Úzkost - deprese - strach

Každý z nás se někdy pozastavil nad smyslem života. Na přelomu tisíciletí průzkumy v USA ukázaly, že až 50 procent lidí v produktivním věku má zkušenost s minimálně půlroční kůrou antidepresivy. I v Česku se tyto léky stávají dnes běžně předepisovanými praktickým lékaři i psychiatry.

Pokud máte pocit, že to ještě není ve stavu, kdy byste museli vyhledat pomoc psychoterapeuta a brát anxiolytika, můžete si poradit sami. Především je třeba si svou úzkost uvědomit, přiznat a pojmenovat ji, abychom s ní mohli bojovat.  Přiznat si úzkost, mluvit se svými přáteli o tom, co nás znepokojuje a užírá, je v boji důležitou etapou. Potlačováním úzkosti ji ještě více prohlubujeme.

Způsoby, jak zahnat úzkost:

  • humor a smích
  • masáž od dobrého maséra nebo jóga
  • jakákoli tvořivá činnost-pletení, malování
  • jednoduché hry na chytrém telefonu, scrabble, sudoku, nebo když mastíte karty s přáteli
  • k uklidnění a k regulaci dýchání slouží jako vynikající prostředek i zpěv
  • chůze, plavání, běh nebo procházka se psem
  • turistika (pěšky nebo na kole)-denně aspoň 4 km
  • „očkování proti stresu“ - cvičení na trpělivost (zařadit se do delší fronty, radovat se, když vám blikne červená a zdržuje vás na křižovatce)

Neurotičtí, lehce depresivní a úzkostliví pacienti, kteří nejčastěji vyhledávají ambulance odborníků, jsou většinou lidé hodní, ohleduplní a někdy až příliš zodpovědní.  Jsou na sebe příliš nároční a chtějí mít všechno hned. Tím si kolem sebe vytvářejí stres a propadají do úzkostných stavů.

Spustit audio

Související