Šikana ve škole vzniká i z pocitu méněcennosti dítěte. Při správném vedení k tomu nemusí dojít

„Jezdím do škol na pozvání, většinou když ve třídách dochází k nedorozumění. Lepší variantou je ale prevence. Je skvělé, když mohu začít u dětí v první nebo druhé třídě,“ říká Vilímová.

„Přijdu například do sedmé, osmé třídy na základní škole. Tam většinou dojde k disbalancu a je třeba tam pracovat. Snažím se děti rozpohybovat, vytvořit prostředí, aby mi věřili a nebáli se odpovídat. Hodně mi pomáhají i dlouholeté zkušenosti ze skautu.“

Nikoho nehodnotím, nesoudím

Lektorky Markéta Stejskalová a Monika Vilímová|foto:Jitka Slezáková, Český rozhlas

Lektorka vidí jako důležité nikoho nesoudit a nehodnotit. „Přistupuji ke každému stejně a hledám u dětí potenciál, směruju je k vlastní sebehodnotě. Problémy vznikají z toho důvodu, že se někdo cítí méněcenný nebo vyřazený z kolektivu, a neví, co s tím dělat. Ukazuji jim, že každý jsme nadaný na něco jiného. Existuje devět druhů inteligence, každý jsme nadaný jinak, ale společně vytváříme společnou komunitu,“ popisuje Monika Vilímová a přidává konkrétní příklad práce s dětmi:

„Stavíme město, kde má každý nějakou roli. Každý tam má úlohu, na kterou se cítí. Ptám se, co bys chtěl v tom městě dělat? Co mu můžeš nabídnout? Propojuje se to i s vizí střední školy, kam by chtělo dítě směřovat. Hledám, co umí líp nebo se rychleji naučí než ostatní spolužáci. Je na dětech, aby si uvědomily svoje schopnosti.“

Velmi důležitá je pak zpětná vazba s třídním učitelem, který ve třídě společně s lektorem může být, ale také nemusí. Zásadní je, aby úspěšně pokračoval v dostavbě města.

Proč by měl rodič vždy respektovat učitele svého dítěte? Poslechněte si lektorku Markétu Stejskalovou v záznamu pořadu.