Jak se učit efektivně? Pomůže neuropedagogika

11. srpen 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Myšlení (ilustrační foto)

Dospělí mohou dítěti svět zprotivit třeba jen tím, že mu řeknou, že zlobí. Malé dítě přitom nemusí vědět, co to znamená. Nejen na to upozorňuje neuropedagogika. Snaží se odstraňovat některé zažité stereotypy v našem myšlení a třeba i přispívat k efektivnímu učení.

Podle prorektora Univerzity Pardubice Karla Rýdla vychází z nových poznatků v oblasti pedagogiky, medicíny anebo sociálních věd. Je interdisciplinární, jde tedy napříč obory. Zaměřuje se na funkci a činnost mozku. Snaží se zjistit, jak nové poznatky využít během pedagogických procesů. Nejvíc se hodí pro učitele, kteří jsou v každodenním styku s mladými lidmi.

Cestou agrese výchova jít nemůže

„Nemyslíme si, že děláme něco nového. Název je starý. Chceme ale změnit nebo přispět k aktualizaci toho obsahu podle toho, jak se vyvíjejí poznatky o mozku. Ze strany učitelů nepředpokládám nějaký masový zájem. Spíš projeví zatím ti, kteří si uvědomují, že některé tradiční postupy v oblasti výchovy a vzdělávání přestávají být funkční. Někdy se nahrazují procesy, které s tím nemají nic společného, naopak. Mám na mysli použití síly, agrese, vyvolávání strachu. Když vyslovíme kritiku, měli bychom se zamyslet nad tím, jak to ten druhý zpracovává,“ upozorňuje Rýdl.

Z přednášky. Mezi posluchači Milana Adámka sedí i profesor Rýdl

Z přednášky. Mezi posluchači Milana Adámka sedí i profesor Rýdl

Neuropedagogika řeší například i to, jak využít mozek pro co nejefektivnější učení. „Například učení mění mozek. Není tedy jednoznačně dán. To vede k procesům ukládání informací. Struktura mozku dále ovlivňuje učení a chování, což má dopad do vztahových záležitostí sociálního života. Ve způsobu učení můžeme osobnost člověka dokonce potlačit. Když si nevíme rady, používáme ve výchově agresivitu, zvýšený hlas a křik, všelijaké tresty. Výsledkem je pouze to, že se nám dítě ze strachu přizpůsobí,“ říká Rýdl.

Učitel do dítěte nevidí

Rýdl dodává: „Učitelé to mají těžké, protože do dítěte nevidí. Za cíl bereme, aby naši absolventi byli takovými preventivními sociálními psychiatry, aby uměli diagnostikovat, aby poznali, na čem osobnost a její vývoj závisí. Důležitou roli hraje rodinné zázemí, vztahy. Když si nejsme jistí, děláme v životě chyby,“ připomíná prorektor pardubické univerzity.

A uzavírá: „Na úrovni současného stavu poznání jsme jako pedagogové schopní komunikovat s lidmi, kteří mozek dlouhodobě zkoumají a vyznají se v něm. Můžeme pro pedagogiku vytvářet návrhy, jakým způsobem s člověkem efektivně pracovat.“

autor: MAL
Spustit audio