Mikulovický kopec, Třebovské stěny a další tajemná místa Pardubického kraje

Kopec s barokním kostelem a hřbitovem v Mikulovicích u Pardubic ční jako jeden z mála v jinak rovinaté krajině Polabí. Spolu s Kunětickou horou tvoří výrazné orientační body mezi Pardubicemi a Železnými horami, které se zvedají o něco jižněji. Už v dobách, kdy neexistovaly mapy a cesty zarůstaly lesem, sloužily tyto vrcholy poutníkům a kupcům jako přirozené značky v krajině. A že jde o místo s dlouhou historií, potvrzují i archeologické nálezy. Lidé toto místo obývali už před 7 tisíci lety, tedy v mladší době kamenné.

Čtěte také

Rotunda, studánky, poutní kaple a další tajemná místa okolí České Třebové

Hrob upíra z pravěku

Podle vědců se v okolí kopce žilo a pohřbívalo bez přerušení až do dnešních dnů. A někdy i velmi neobvyklým způsobem. Asi padesát metrů od hlavního pohřebiště ležely ostatky muže pochovaného kolem roku 1900 př. n. l. Jeho tělo bylo zatíženo těžkými kameny. Je zřejmé, že toto opatření mělo zabránit, aby se „někdo“ vrátil z hrobu. Tento jediný dosud nalezený hrob svého druhu ve východních Čechách bývá označován jako hrob upíra.

Mikulovický kopec ale neobestírá jen dávný pravěk. Říká se, že kdysi zde stával pohanský dubový háj, který vystřídal dřevěný kostel, poprvé zmíněný v roce 1384. Ten později poničili Švédové během třicetileté války. Na jeho místě byl roku 1769 postaven kamenný barokní kostel, který stojí dodnes.

Mikulovický hřbitov a jedna ze čtyř jeho obvodových kaplí|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Jen o něco málo mladší je kamenný kříž u vstupu na hřbitov, jehož staré náhrobky a sochy působí zvláštně i během dne. Obvodová zeď se čtyřmi kapličkami a barokní školička tvoří komplex, který je dnes kulturní památkou. Místo dýchá tichem a zvláštní energií, a tak není divu, že se o něm vyprávějí legendy. O tajné chodbě vedoucí až na pardubický zámek, nebo o andělech, kteří každou noc přenesli kamení na kopec, protože kostel měl podle vůle nebes stát právě tam, kde stojí.

Magie řeky a příběh kříže

Klidná řeka uprostřed města, a přesto v sobě nese cosi temného. Sílu řeky Chrudimky pocítili lidé v Chrudimi v historii už mnohokrát. Jsou místa, kde její voda vystoupala vysoko a jsou o tom i fotografické doklady: u Širokých schodů, na nábřeží, v ulicích, které najednou zmizely pod hladinou. Právě tam dnes najdete kamenné dlaždice s QR kódy, které po načtení v mobilu vyprávějí příběhy chrudimských povodní.

Je to jen náhod Chrudimky, ale právě tady napáchaly povodně často nejvíc škody|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Díky Sečské přehradě a regulacím toku se řeka dnes drží v korytě, ale cosi nespoutaného v ní zůstává. Tato naučná stezka není jen o historii vody. Je to připomínka, že nad přírodou, ať se snažíme sebevíc, nikdy nezískáme úplnou moc.

Uprostřed hlubokých lesů u Třebovských stěn stojí velký kamenný kříž s podivuhodným příběhem. Připomíná záhadnou smrt lichtenštejnského revírníka Ignaze Waltera z Damníkova, který zemřel v červenci roku 1863 za nejasných okolností. Podle jedné verze se po tragickém incidentu s místním rychtářem sám zastřelil, jiné záznamy ale mluví o pytlákovi, výhružkách a opakovaném vyšetřování.

Kříž, o kterém dlouho mluvily jen místní pověsti, byl po desítky let ztracen, než ho v roce 2023 náhodou objevili, a to na den přesně 160 let ode dne smrti Waltera! Místo je také protkáno řadou pověstí, třeba, že se tu lesem prohání bludičky nebo duch zlého správce.

8 fotografií