Je to prostě bahno. Lázně Bohdaneč léčí slatinou přes 120 let

Slatinný zábal ve vodním lůžku trvá obvykle 20 minut
Slatinný zábal ve vodním lůžku trvá obvykle 20 minut

Tisíce let starou rašelinou lidé nejdříve topili. A potom objevili její blahodárné účinky. Historii bohdanečských lázní začalo psát právě „černé zlato“.

V Lázních Bohdaneč se nachází největší lázeňský komplex v Pardubickém kraji. První klienty léčebné lázně přivítaly už v roce 1897. Příběh založení lázní ale svým způsobem začíná v Libišanech, obci vzdálené 12 kilometrů od Bohdanče. Nacházela se tam totiž kvalitní rašelina.

Polnosti v Libišanech měl v druhé polovině 19. století pronajaté statkář František Veselý. Měl šest synů a jeden z nich, Jan Veselý, se stal vodohospodářem. Věděl, že místní lidé používají vyschlé slatinné bahno k tomu, aby si s ním doma zatopili. V té době už ale byly známé léčebné účinky slatiny, jak jednoho z druhů peloidů, a to především díky zkušenostem z Mariánských Lázní nebo Karlových Varů.

Lázeňští hosté před pavilonem Gočár, okolo roku 1915

Jan Veselý tedy odeslal vzorky libišanské rašeliny k rozboru do Vídně. Výsledek analýzy byl kladný. Po usušení je lehká, obsahuje minimální příměsky zeminy a je schopná dlouho udržet teplo. Myšlenku Jana Veselého k založení lázní podpořili i jeho dva přátelé, kteří se jezdili léčit do Lázní Bělohrad. Jan Veselý od roku 1893 vlastnil dům na bohdanečském náměstí a jeho součástí byl i nefunkční lihovar. A právě ten začal opravovat pro potřeby lázní.   

Slatinu vozily koňské povozy

František Veselý svého syna Jana od projektu nových lázní nejdříve zrazoval. Jedním z důvodů byla i složitá přeprava slatiny z Libišan do Bohdanče koňskými povozy. Jan byl ale ambiciózní člověk a svůj projekt si prosadil. Lihovar proměnil na lázeňskou budovu se strojovnou, třemi kabinami pro muže a čtyřmi pro ženy. Jejich součástí byly dřevěné vany s rašelinou a také místnosti k odpočinku po koupeli. Bohdanečský obvodní lékař Václav Pospíšil pak doporučil první pacienty, kteří měli pohybové potíže.    

První lázeňská sezóna začala v Bohdanči v srpnu 1897. Během srpna, září a října absolvovalo léčbu 37 pacientů. A polovina z nich potvrdila, že jim teplé slatinné koupele jednoznačně pomohly. Tuto etapu historie lázní připomíná už jen starý cihlový komín, který je pozůstatkem prvního lázeňského domu a stojí uprostřed areálu dnešních lázní.

Prvním lázeňským lékařem se stal obvodní lékař v Bohdanči Václav Pospíšil. Během druhé sezóny lázně přivítaly už okolo sedmdesáti pacientů. Lázně bylo nutné rozšířit a tak Jan Veselý přikoupil ještě sousední dům a také začal budovat park, podle plánu vrchního zahradníka hlavního města Prahy Josefa Thomayera. Jan Veselý se ale zadlužil, v roce 1906 lázně převzala Občanská záložna a o pět let později léčebné zařízení kupuje obec Bohdaneč. Jejím starostou byl v té době František Veselý, bratr Jana Veselého.

O dostatek suroviny se stará tým slatinářů

Léčebné lázně Bohdaneč využívají k aplikaci slatiny speciální zábalové vany, teplá vodní lůžka, a to jako jediné zařízení v Česku. „Slatinu, přesněji, peloidy, zahřejeme ve speciální místnosti na 39 až 42 stupňů Celsia,“ vysvětluje primářka léčebného úseku lázní Ljiljana Marič. „Tyto peloidy mají schopnost působit nejen na povrchu těla, ale projít právě až ke kloubům a vnitřním částem organismu.“

Slatinu si akciová společnost Léčebné lázně Bohdaneč sama těží. „Máme několik lokalit. V lokalitě Rozkoš I. a II. těžíme rašelinu slatinnou zemitou a rašelinu rákosovou a ostřicovou s příměsí dřeva. Stále využíváme také historické lokality v Libišanech,“ přibližuje Ljiljana Marič. „Materiál, který do lázní přivážíme, skladujeme a přímo v objektu lázní také meleme a čistíme.

Slatina se před použitím musí vyčistit a namlít

O to se stará celý tým slatinářů. „Slatináři namletou a prosátou rašelinu uloží do boxů, o váze 5 nebo 10 kilogramů. Rašelinu potom musí ohřát a v době, kdy v prostoru se speciálními vanami nejsou pacienti, dopravují ji přímo na místo do dalšího termálního boxu,“ uzavírá Ljiljana Marič.  

Léčebné lázně Bohdaneč dnes využívají dva léčivé zdroje. Kromě slatiny je to přírodní minerální voda. V kombinaci se speciální rehabilitací slouží pacientům s problémy pohybového aparátu a také k léčbě některých nervových onemocnění.

Gočárova vlajková loď

V roce 1911 zástupci Bohdanče oslovili architekta Josefa Gočára, rodáka ze Semína, aby vyprojektoval nový lázeňský pavilon. Slavnostní otevření objektu v kubistickém slohu, s provozem slatinných koupelí v přízemí a moderně zařízenými pokoji pro hosty v prvním patře, proběhlo 1. května 1913. Ve stejném roce začala firma Artesia provádět vrt a 28. března 1914 vyrazil na povrch proud vody do výše 15 m, z hloubky 347,5 metru. Voda s velkou příměsí železa měla teplotu 21 stupňů a dodnes, i když prostřednictvím jiného vrtu, pomáhá v léčbě.

Pavilon Gočár zahájil provoz v roce 1913

V roce 1922 lázně přebírá stát a Gočárův pavilon vyrůstá o další poschodí. Mizí první lázeňská budova a v roce 1930 vzniká Jubilejní palác. O deset let později obě lázeňské budovy propojí kolonáda. Suchou nohou, díky dnes už půlkilometrové kolonádě, procházejí areálem i současní lázeňští hosté.   

Během druhé světové války ani v následujících desetiletích se lázeňský provoz nezastavil. Bohdaneč získal statut lázeňského místa v roce 1963, o osm let později se stává městem. Na jaře 1980 dochází k oficiální změně názvu na Lázně Bohdaneč.

Spustit audio

Související