Jedinečné močáky podle zahradníka Františka Hlubockého

„V naší ulici máme takové Močákové bratrstvo. Každou chvíli se u nás v zahradnictví někdo zastaví s ochutnávkou svých močáků. A soutěží se, kdo má nejlepší. Zásadně se na to používají přerostlé nakládačky,“ říká František Hlubocký.

Rozdíl je v chuti

Močáky chutnají jinak než klasické nakládané okurky. „Jsou tak nějak jinak kyselé. Spíše do slana. Ta okurka je šťavnatá a připomíná kysané zelí,“ popisuje chuť močáků šéfredaktor Zdeněk Novák. Je to tím, že do láku se vůbec nepřidává ocet.  Kyselost způsobuje kyselina mléčná, která je pro náš organismus velmi prospěšná.

Rodinný recept na močáky

Na litr vody dávají Hlubočtí 30 až 40 gramů soli. Cukr být nemusí, ale kdo má raději okurky sladší, může přidat pět kostek. Aby se podpořilo kvašení, můžete do láku přidat i kůrku chleba.

Pickles – zdravá zelenina v piksle

• Upravit

Zelí, kedlubny, cibule, papriky, ředkvičky, mrkev, květák, kopr… to všechno už nabízejí naše zahrádky. A kdo nemá zahrádku, může si pro zeleninu zajít do obchodu. Zeleninu nakrájíte, vložíte do sklenice, osolíte a zalijete vodou. A pickles je na světě.

Nejlepší je naskládat přerostlé okurky do kameninového hrnce, stejný se využívá na podzim na nakládané zelí. Okurky do hrnce volně naskládejte. Přidejte cibuli, roztlučené hořčičné semínko, a kdo má rád chuť bobkového listu, může také přidat. „Občas zkoušíme přidat i česnek nebo feferonku pro čipernější povahy,“ říká František Hlubocký.

Větší kusy propíchněte

Okurky narovnejte volně, rozhodně nepěchujte do hrnce jako zelí. Ty velké je dobré propíchnout vidličkou nebo přeříznout na půl. Ale pozor, zelí se pěchuje, ovšem okurky se jen volně narovnají. Pak už zbývá nalít na ně lák a zelák zatížit dřevem a kamenem. Asi po pěti dnech jsou močáky dostatečně zkvašené a můžete si pochutnávat.

Proč jsou některé okurky hořké?

„Hořké jsou většinou starší druhy, které si někteří zahrádkáři sami přesévají ze svého semene. Je jim zkrátka líto semínka vyhodit. A to je chyba,“ říká František Hlubocký. Zajímavé je, že předchůdci okurek byli všichni hořcí. Až koncem 19. století se začaly okurky intenzivně šlechtit, a teprve šlechtitelé na Znojemsku je vyšlechtili do sladkých odrůd.

Pokud tedy nechcete hořké okurky, nelitujte peněz za semena. Ta označená F1, která jsou hybridní, jsou geneticky tak vyšlechtěná, že by neměla být hořká.

Další radou je častá zálivka. Okurka potřebuje mít neustále vlhkou zeminu. Nesmí přeschnout. Jakmile se málo zalévá, hořkne.