Jehla budí respekt i po letech. Na darování krve je nejtěžší první krok
Možná si taky dáváte v novém roce nějaká předsevzetí. Jako inspirace v tomhle směru může posloužit dárce krve. Třeba Jan Pešek.
„Pro mě byla velice těžká cesta k prvnímu kroku. Vždycky jsem si říkal, že bych se radši říznul do ruky, než aby do mě někdo vrážel nějakou jehlu. Člověk to musí zlomit. Dnes už mám 42 odběrů a v únoru mě čeká 43. Zdraví mi slouží a chodím darovat pravidelně.“
Pomáhá okolí
K darování krve je potřeba motivace a správní lidé kolem vás. „I když tatínek v mém dětství daroval, nikdo mě k tomu nevedl. Na vysoké škole kluci chodili darovat plazmu, aby měli nějaké peníze navíc. Hned v prvním i druhém zaměstnání jsem se s darováním setkal, ale pořád mi ta motivace chyběla. Při přechodu do současného zaměstnání jsem měl poměrně málo dovolené. Kolektiv kolem mě krev daroval. Tak jsem o tom dlouhé měsíce přemýšlel a nakonec do toho šel.“
V práci je dnes Pešek členem velice široké skupiny dárců. „Dost se hecujeme a snažíme se motivovat hlavně prvodárce, abychom je zlomili. Jednoho kolegu jsme přemlouvali snad dva roky a když se vrátil z prvního odběru, divil se, proč už nedaruje dávno, že to je úplně v pohodě.“
Na odběry chodí Jan Pešek do Chrudimské nemocnice. „Jsou tam milé a šikovné sestřičky. Po každém odběru si hned naplánuju další za 3 měsíce. Do roka můžou muži darovat čtyřikrát. Využívám toho plně. Někdy si tím prodloužím víkend. Největší odměna kromě dobrého pocitu je ten den volna z práce. Dostanete i stravenku, slevu na dani, různé benefity zdravotních pojišťoven, někde bývá i MHD po dosažení 40 odběrů zdarma.“
Co dělat před a po?
Den před odběrem je podle Peška potřeba tolerance rodiny. „Nemůžu si dát tučné jídlo, alkohol, aby krev byla v pořádku. Na transfuzní stanici musím vyplnit různé dokumenty a absolvuju malý odběr krve. Po rozboru jdu na prohlídku k lékaři. Následuje velký odběr 450 mililitrů krve.“
I jako zkušený dárce má k odběrům pořád respekt. „Jehla má svoje rozměry. Poslední roky jsem se naučil ruce prostřídávat. Pro moje žíly mi to připadá příjemnější. Co člověk, to názor. Každé tělo se chová jinak a jinak regeneruje. Viděl jsem několik lidí, kteří po odběru zkolabovali. Minutku dvě si v křesle posedím, vyklidním se. Pak jenom sjedu dolů, kde se potvrzuje legitimace dárce krve.“
Související
-
Darování kostní dřeně zachraňuje životy a může být bezbolestné
Bez transfuze stále některé choroby nejdou vyléčit úplně. Transfuzní prostředky pomohou pacientům překonat potíže, které jim nemocný organismus způsobil.
-
Hrdinové s jehlou. Krevní plazma z Litomyšle pomáhá těžkým covidovým pacientům
Krevní plazma je médium, které nese bílé a červené krvinky a krevní destičky. Pokud se ale krvinky a destičky oddělí, zůstane čistá. Proč je tak cenná?
-
Dárců kostní dřeně je několikanásobně víc než čekatelů. Přesto se někteří nedočkají
V současné době je v databázi pražského IKEMu přes třicet tisíc dárců. Čekatelů je kolem padesáti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
