Ježíškovo vnouče ve vysílání Českého rozhlasu Pardubice

Jakmile zjistila, že vznikl projekt Ježíškova vnoučata, neváhala ani chvilku a vybrala zážitek pro seniora z Havlíčkova Brodu, který se už několik let nedostal do města. Se Soňou si projde nejen město, ale podívá se i do havlíčkobrodského muzea na prohlídku.

Čtěte takéSplňte přání a staňte se Ježíškovým vnoučetem

„Vybrala jsem zážitek, protože tak budu moct se svým seniorem strávit víc času. A podle mých zkušeností právě to opuštěným seniorům chybí nejvíc. Popovídat si, cítit zájem, vyslechnout je a podpořit,“ říká Soňa Krátká, která pracuje jako muzejnice, momentálně na rodičovské dovolené. S dobrovolnictvím začala jako dobrovolnice – canisterapeutka.

Canisterapie je léčba psí láskou

Většina starých lidí přijímá přítulná zvířata velmi pozitivně. A pohlazení po srsti je pro ně velmi příjemným zážitkem. Má to ale ještě mnohem hlubší smysl, jak říká Soňa Krátká: „Za nemocnými seniory jsem chodila se svou fenkou Bárou. Jakmile uviděli psa, začali vzpomínat na toho svého. A spustilo se tak vyprávění o tom, odkud pocházejí, jaké měli dětství, jak se jmenoval ten jejich pejsek. Můj živý pes se stal spouštěčem pozitivních vzpomínek seniorů.“

Pohladit, popovídat a zavzpomínat, tyto tři prvky se propojují během návštěv psa a jeho psovoda v domovech seniorů. Každý pes canisterapeut musí projít proškolením a jednou za rok absolvovat přezkoušení, aby se zjistilo, jestli je na tom psychicky a fyzicky stále dobře.

Dobrovolníků je málo, přidat se může každý

Studenti masírují seniory. Zdravotnická škola ve Svitavách má neobvyklou masérnu

• Upravit

Nová masérna je v domově s pečovatelskou službou ve Svitavách. V úterý ji tam otevřela Střední zdravotnická škola. Seniorům tam budou od únavy svalů pomáhat studenti školy, budoucí sportovní a rekondiční maséři.

Domovy seniorů v drtivé většině přijmou s radostí každého dobrovolníka. Doprovodit klienty k lékaři nebo je vzít do města na malý nákup, nebo si s nimi chvíli jen tak popovídat, na to v mnoha případech personál nestačí. Mnoho z nás má spoustu práce a povinností, a jen málokdo si najde čas na to, aby pomáhal úplně cizím lidem. Ať už jsou to děti nebo staří lidé.

Soňa Krátká je teď na rodičovské dovolené, přesto už od mládí dobrovolnickou činnost provozuje a připadá jí to normální. Protože je povoláním muzejnice, chystá se v příštím roce předčítat seniorům v Domově Dubina pověsti z východních Čech. Starý rukopis, který nikdy nevyšel, sama přepsala. Určitě se tam najdou i taková místa, kde to senioři dobře znají a rozproudí se tak jejich hezké vzpomínky. Ty jsou často tím jediným, co je dokáže povzbudit a přimět k úsměvu.