Jiří Langmajer: Jako dítě jsem kvílel partitury z Carmen

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Langmajer ve filmu Přes prsty

Jiří Langmajer vystudoval hudebně-dramatický obor na pražské konzervatoři a už za studií ho Karel Smyczek obsadil do seriálu Třetí patro. Má cenu Thálie, nominaci na Cenu Alfréda Radoka a dvě nominace na Českého lva.

Nejsem člověk, který by si vedl statistiky, ale jedno datum si dobře pamatuji. A vím naprosto přesně, jaké počasí bylo 6. července 2019.

„To jsem se ženil? No já nejsem na ta čísla… A proto jsem se oženil, abych měl skvělou ženu, milující a milovanou, která mi tyhle věci připomíná. Až tohle uslyší, tak se bude smát jako blázen.“

My jsme s Adélkou hodně komunikovaly ohledně počasí, protože vaše svatba se odehrávala venku. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem tam po ránu zaregistrovala nejistotu, že by se mohly objevit přeháňky, ale já jsem si tvrdošíjně trvala na tom, že nebudou.

„To si pamatuju, že jsi nám předpověděla dobré počasí. Vyšlo to a moc děkujeme.“

Jiří Langmajer ve filmu Dukla 61

Máš ještě někde doma partituru Carmen? Prý tě jako dítě dostávala do kolen.

„To je pravda. Já jsem z Plzně a můj táta jednu dobu zpíval v opeře v Plzni a já chodil do opery. Když jsem se narodil, tak tátovi bylo teprve 19 let, takže jsme měli k sobě velice blízko. Takže já tam chodil a zamiloval jsem se do Bizetovy Carmen. Někde jsem sehnal kus partitury a potom jsem to doma kvílel a snažil jsem se být Donem José.“

V tvém hereckém životě bylo hodně momentů, které jsou považovány za výjimečné. Třeba to, že ještě při škole sis mohl zahrát s panem Kemrem, Hrušínským, Lukavským, Růžkem, Postráneckým. Je to věc, které můžeme dát přívlastek výjimečná?

„Rozhodně, ale už je to strašně dávno. Vzpomínám na to s láskou, ale snažím se po padesátce trošku koukat víc před sebe než za sebe. Ale v každém případě to pro mě bylo velkou výhodou, že jsem ještě zastihnul tyhle bardy. Naposledy jsem takhle hrál a to jsem pak nesl hrozně těžce, když jsme odehráli skoro sto repríz společně s Borisem Rösnerem, to byla jeho první role mimo Národní divadlo, kterou vzal, tehdy v Divadle pod Palmovkou. Navíc to nebyla role hlavní, to jsem hrál já a on hrál druhého herce. To pro mě byla ohromná pocta.“

Jiří Langmajer a Jaroslav Plesl v seriálu Zločiny Velké Prahy

Zaregistrovala jsem poznámku na tvém Instagramu, že hodně sportuješ proto, aby ses dostal do formy pro natáčení nového filmu. Vidím nový sestřih a upravený plnovous. Pro jaký film?

„Měl to být film, který se měl točit od 20. března v Thajsku, ale nenatočí se. V Thajsku změnili podmínky k natáčení. Prostě to nevyšlo a přeložilo se to. Ale kvůli tomu filmu já budu muset mít ještě delší vousy a delší vlasy. Ostříhal jsem se a oholil proto, protože teď 14 dní točím k mé velké radosti s Jirkou Vejdělkem televizní film. Moc se na to těším, a proto jsem se musel takhle přiomladit.“

Kdybychom měli vybrat jednu věc, na kterou se těšíš, která by to byla?

„Premiéra únor 2022, Divadlo Ungelt, hra Housle ve dvou hercích. Tím druhým je můj milovaný Jirka Dvořák. Co je na tom největší pecka a co jsem si přál strašně let, že režie se ujal vynikající slovenský režisér a herec Maťo Huba, se kterým se setkám už potřetí. Těším se na to jako malé dítě.“

Na závěr nesmí chybět tradiční štafeta otázek. Minulý týden jsem mluvila s Martinem Wichterlem a tady je jeho otázka pro tebe. „Ahoj Jirko, my jsme se potkali naposledy tuším asi před 38 lety a já si tě pamatuji jako kavárenského povaleče a teď jsem se doslechl, že se z tebe stal sportovec a skialpinista. Tak jsem se chtěl zeptat, kdy k tomuhle pohnutí došlo a kdy ses přetvořil na sportovce. A chci se zeptat, kdy z těch východních Krkonoš se doplazíš na Zlaté návrší a přijdeš se podívat na Vrbatovu boudu?“

Alena Zárybnická a Jiří Langmajer

„Já tam jezdil celá léta, ale právě ten skialpinismus mě zavál jinam. Ale zrovna včera jsme měli schůzku na Luční boudě s klukem, který učí i lyže a na prkně a je to taky skialpinista ze Špindlu a já jsem tam jezdil na Brádlerky a tam jsem se se skialpama potkal poprvé. To, co udělalo z kavárenského povaleče sportovce, to je věk a to tak chlapi kolem padesátky začnou blbnout a mají pocit, že jim ujíždí vlak, tak to chtějí rychle dohnat. A za druhé a to je na tom fantastické, to je práce. Já pořád ještě dostávám role, kdy se musím svlékat, někdy i úplně donaha, takže bych nerad, aby mi někdo zavolal, že si koupil lístek do kina a že je nasranej.“

Spustit audio

Související