Kdo vyhrál bitvu o kostel v Radhošti?

10. prosinec 2017
Kostel s dřevěnou zvonicí v Radhošti byl svědkem bojů katolického faráře s evangelíky

Po vzniku samostatné republiky přešla většina obyvatel Stradouně a Radhoště k Československé církvi. Římskokatolický farář jim ale odmítl půjčit kostel a tak si ho vzali silou. Spor vyřešila až vojenská jednotka z Vysokého Mýta.

Dnes žijí obě církve ve smíru. Katolický farář se přátelí s evangelickým, schází se se svými věřícími v jednom kostele a někdy i společně. Před sto lety by to bylo nepředstavitelné.

Ježíšmarjá zaklel Masaryk

Konzervativní farář Oliva nechtěl o půjčování kostela odrodilým evangelíkům ani slyšet. Považoval to za svatokrádež a kostel bránil vlastním tělem. Nedovolil ani zvonit na kostelní zvon při pohřbech evangelíků. Čechoslováci (jak si členové církve Československé v roce 1920 říkali) ukradli farářovi klíče a chtěli si kostel převzít. Farář Oliva se ale i s kostelníkem zabarikádoval uvnitř. Legionáři, kteří byli mezi Čechoslováky, přinesli sekery a skrze zákristii se dostali dovnitř. Faráře Olivu vyvezli ven a kostel zabrali, stejně tak i jednu místnost na faře, kam se nastěhoval československý farář František Tichý.

Interiér kostela v Radhošti

Farář Oliva odjel do Prahy a šel si stěžovat až k prezidentovi Masarykovi. Ten, přestože málokdy bral jméno boží nadarmo, zvolal: „ Ježíšmarjá, co se to v tom Radhošti děje.“ Spor skončil u soudu, který dal za pravdu katolické církvi. Evangelíci ale z kostela ani fary nechtěli a vyvést je museli až vojáci z nedaleké vysokomýtské posádky. Bylo to 12. Července 1922 a mezi místními lidmi se tomuto dni říkalo Černá středa.

Čechoslováci svolali na protest shromáždění ve Vysokém Mýtě. Několikatisícový dav rozháněla rota vojáků s kulomety, četnictvo a jízda.

Písečná jenom kvete. I když je pod sněhem

Jedno z romantických zákoutí obce Písečná

Znáte Písečnou? Lidé v Evropě ano. Stala se totiž první českou obcí, která získala zlato v soutěži Evropská kvetoucí sídla. Ale na vavřínech Písečná rozhodně neusnula.

Ani římskokatolický farář Oliva se ale do Radhoště už nikdy nevrátil. Byl předčasně penzionován a dožil v Hrochově Týnci. S katolickou církví se rozešel a před svou smrtí výslovně žádal, že na svém pohřbu žádného duchovního nechce.

Stradouň vodí Jidáše

Stradouň dostala své jméno od věčného strádání z nájezdů dobyvatelů na nedalekou Vraclav. O tom, že se místním krajem pohybovali i lidé výše postavení, svědčí archeologické nálezy. Některé z nich mají uschovány v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě.

Trakárky a řehtačky nahrazují zvony, které odletěly do Říma

Stradouň patří mezi několik málo obcí, ve kterých se zachovala tradice vodění Jidáše. Chlapci školního věku chodí po vsi od Zeleného čtvrtka, kdy zvony odletěly do Říma, až do Bílé soboty. Řehtačkami oznamují místo zvonů důležité denní časy (k modlitbě, k obědu i spánku). S říkankou odsuzující Jidášovu zradu obcházejí chlapci vesnické domy a jsou za to hospodáři obdarováváni. V sobotu odpoledne ustrojí nejstaršího chlapce za Jidáše, navléknou mu slaměný oblek a špičatou čepici ze snopu.  

Tato tradice nebyla přerušena za války ani v dobách normalizace. A v roce 2012 byl tento obyčej zapsán na seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO.