Kouká vám někdo v MHD na boty? Asi to bude švec

„Myslím si, že se tomuto řemeslu právě teď začíná dobře dařit. Lidé si víc zvykají nechat si šít boty na míru tak jako dřív. Zákazníků je dost. Samozřejmě to jsou lidé, kteří mají peníze na to, aby si nechali udělat boty na zakázku. Levné asijské výrobky nejsou konkurencí. Je to dost jiný výrobek. My to děláme na míru, ručně a pečlivě,“ říká pardubický švec.

„Dostal jsem se k tomu přes práci s kůží. K ní jsem se zase dostal přes historický šerm. Dělám jenom kožené boty. Kůže není vždycky jenom z Čech. Spíš jde o kůži z Itálie nebo z Německa a podobně.“

Pohled do ševcovské dílny

Švientyho pracoviště byste našli ve sklepě. „Je tam klasické nářadí ševce. Do něj patří třeba kleště, kladívka, kopyta. Bez kopyta se nedá udělat bota. Když už máte připravený svršek a všechny ostatní materiály, napínáte všechno na to kopyto a díky němu získáte přesně tvar boty a vlastně i nohy. Floky nepoužívám. To jsou takové malé dřevěné kolíčky. Je to jakoby místo šití. Nějaké vrstvy kůže se těmito kolíčky probíjí. Zrychluje to práci, ale nepoužívám je. Boty šiju v ruce.“

Čtěte také

Z jednoho vědeckého výzkumu vyplynulo, že si ženy kupují víc párů bot, které jsou levnější, muži si spíš koupí jedny pořádné - dražší s delší výdrží. Podepsal by se pod takový výsledek bádání švec?

„Myslím si, že toto naprosto platí. Vidím to i u své manželky. Myslím si, že chlap je většinou trochu líný se zabývat nákupem obuvi. Když už jedny boty má, dobře mu sedí a dobře vypadají, chce je mít stále. Dámy naopak potřebují boty ke každé barvě oblečení, kabelky a podobně,“ konstatuje Pavel Švienty.

Na podrážce záleží

Není úplně jedno, jak vypadá podrážka vaší boty. „Každá podrážka má svůj účel. Když člověk hodně chodí venku na asfaltu, potřebuje, aby mu vydržela. Asfalt hodně obrušuje. Když je to bota na společenské příležitosti, měla by mít podle pravidel koženou podrážku. Ta se sice obrušuje víc, ale působí víc elegantně,“ připojuje Švienty praktickou radu.

Problémem obuvnictví momentálně zůstává minimální zájem o učební obor, který prakticky zanikl. „Pevně věřím, že řemeslo jednou předám. Mám půlročního syna…“