Láska až za hrob. Znáte legendární příběh z Moravské Třebové?

Hřbitov v Moravské Třebové má velkou uměleckou hodnotu a také velmi dlouhou historii. Pohřbívá se na něm více než půl tisíciletí. Na hřbitově najdete vzácné renesanční náhrobky i půvabné sochy. Jedna z nich patří příběhu velké a tragické lásky.

Láska Anny a Josefa začala před 200 lety

Anenruhe je jednou z nejznámějších moravskotřebovských pověstí o lásce Anny Gläserové a Josefa Herknera. Anna byla dcerou revírníka z vísky Karlín (dnes Žipotín). Ve svých sedmnácti letech, na sklonku roku 1818, se zamilovala do Josefa, syna moravskotřebovského purkmistra. Jejich vztahu, který trval téměř pět let, ale ani jedni z rodičů nepřáli. Anna se musela v roce 1824 provdat za rychtářova syna z Linhartic Franze Gromese. Jejich manželství netrvalo ani rok, když Anna zemřela.

Hrob rodiny Gromesových a Tintlových na moravskotřebovském hřbitově |foto: Tereza Brázdová

Josef Herkner tělo Anny krátce po pohřbu tajně vykopal z rodinného hrobu. Přenesl ho do své zahrady na úbočí Křížového vrchu a uložil do skalního hrobu. V předvečer svátku svojí milované Anny, 25. července 1825, Josef Herkner uspořádal noční slavnost. Cestu z města až ke své zahradě vyzdobil planoucími pochodněmi. Tehdy ale lidé ještě celou pravdu neznali. K velkému překvapení došlo v roce 1924, kdy byl hrob Gromesových otevřen a ostatky Anny v něm nebyly, pouze zbytky dřevěné rakve. 

Mezitím se zahrada Josefa Herknera proměnila v kamenolom. A právě tam, v roce 1934 odkryli dělníci hrob s kostrou ženy, která tam byla pochována přibližně před sto lety a bez rakve. Zjistilo se, že tělo odpočívalo na vrstvě květin a hedvábí. Nebylo pochyb o tom, že jde právě o Annu. Na přání její nevlastní vnučky pak byly Aniny ostatky přeneseny a uloženy zpět do hrobu Gromesových.

Někdejší zahrada Josefa Herknera na úbočí Křížového vrchu, kde byl později kamenolom. V jeho místech dělníci v roce 1934 objevili kostru ženy,|foto: Tereza Brázdová

Josef Herkner přežil Annu o 13 let, svůj život ale ukončil sebevraždou. Matriční záznamy konstatují, že tak učinil v nepříčetnosti, a tak mohl být pochován na posvěcené půdě hřbitova. Dnes už jeho hrob neexistuje, ale nacházel se asi 20 metrů od místa posledního odpočinku Anny Gromesové… 

Pardubice mají svůj Slavín

V Pardubicích je pochováno mnoho slavných osobností. Jejich jména si můžete připomenout při procházce Pardubickým Slavínem. Za tímto projektem stojí především Klub přátel Pardubicka, který se snaží připomenout památku lidí, na které mohou být hrdé nejen Pardubice. Vždyť na městském hřbitově najdete náhrobek aviatika Jana Kašpara, železničního inženýra Jan Pernera nebo architektů Ladislava Machoně a Karly Řepy.

Informační tabule Pardubického Slavína odkazují v současné době na stovku známých osobností. Procházka pardubickými hřbitovy vás zavede k místům odpočinku někdejšího starosty Pardubic Leopolda Wernera, továrníka Josefa Prokopa, dramatika Karla Krpaty, tiskaře Václava Vokolka, vydavatele Vlastimila Vokolka a jeho bratra, výtvarníka Vojmíra Vokolka nebo k náhrobku aviatika Eugena Čiháka.

Pokud si chcete projít celý pardubický Slavín, hodina vám stačit nebude. Jeho součástí se totiž stal také urnový háj v Jesničánkách, hřbitovy v Rosicích nad Labem, Pardubičkách a také židovský hřbitov. Na něm jsou pochování například bratři Winternitzovi, kteří postavili v roce 1910 v Pardubicích budovu Automatických mlýnů nebo Markus Oesterreicher, jenž se zasloužil o stavbu židovské synagogy.

Náhrobek slavného aviatika Jana Kašpara|foto: Tereza Brázdová

Možností, jak se při procházce Slavínem orientovat, je hned několik. Klub přátel Pardubicka vydal brožuru, ve které najdete plánek se jmény osobností a označením hrobových míst. Přímo na hřbitovech jsou také přehledné informační tabule s čísly a vyznačením směru konkrétních hrobů. Na řadě náhrobků naleznete i tabulky s QR kódy. Pokud máte mobilními telefon s přístupem na internet, kódy vás přesměrují na webovou stránku, věnovanou konkrétní osobnosti.  Přehledný výčet známých osobností, které na pardubických hřbitovech našly místo posledního odpočinku, najdete na internetových stránkách www.pardubickyslavin.cz

Hřbitov, na který se téměř zapomnělo

K dominantám Dolní Lipky u Králík patří její kostel, přesněji řečeno, kaple sv. Anny, která je spojená s obytným domem. Kousek od kostela se nachází malý hřbitůvek, téměř ztracený v poli. Kdysi to tak skutečně bylo. Hřbitov byl založený v roce 1894 a sloužil poslednímu odpočinku německých starousedlíků.

Po druhé světové válce a odsunu drtivé většiny původního obyvatelstva Králicka začal hřbitov pustnout a v 70. letech 20. století se na něm přestalo pohřbívat, hlavně kvůli vysoké hladině spodní vody. Hřbitov, na kterém je asi jen šest desítek hrobů, téměř pohltila vegetace. V roce 2012 začala, díky podpoře města Králíky a nadšení dobrovolníků, jeho rekonstrukce.

Na hřbitově v Dolní Lipce u Králík se už od 70. let minulého století nepohřbívá|foto: Tereza Brázdová

Dobrovolnická iniciativa se týká také nedalekého kostela sv. Anny. Projekt Vím já kostelíček, u jehož zrodu stála Kristina Brůnová a Denisa Hejtmanská, pomáhá zachránit kulturní dědictví a historickou paměť obcí pod Králickým Sněžníkem, konkrétně Dolní, Prostřední, Horní Lipky a Heřmanic. V jejich kostelích opět znějí opravené varhany, které se staly symbolem sbližování.