Legiovlak dává šest šancí. Víme, kde zastaví v Pardubickém kraji

Jejich osudy i letos připomíná souprava vagónů zvaná Legiovlak. „Jde o jakési repliky v průřezu různých typů vozů, které naši legionáři používali v bojích na Sibiři v letech 1918-1920. Už jsme křížem krážem projeli prakticky celou republiku, byli jsme i na Slovensku. Návštěvnost se každým rokem zvyšuje. Průměrně vykážeme za rok přes 100 000 návštěvníků. Nemalou část představují školní výpravy,“ říká Petr Čížek z Československé obce legionářské.

Zájem určuje pohlaví

Do Legiovlaku může přijít každý. Organizátoři mají zkušenost s tím, co koho přitahuje. „Ženy víc fascinuje taková legionářská každodennost jako kde se nocovalo, jaká byla zdravotní služba. Muži bývají víc technicky zaměření, líbí se jim naše dílenské vagóny, hlavně třeba kovářská dílna se šlapacím soustruhem. Zaujme je i obrněný vagón s vystavenými kulomety, replikami děl a podobně. Nabízíme taky servis v podobě zjištění informací o legionářském předkovi.“

Ve všech třinácti vozech Legiovlaku návštěvníci uvidí věrnou rekonstrukci vybavení i originální exponáty|foto: Jaroslav Hoření

Souprava bude od 28. května do 2. června v Lanškrouně, neplánovaně zastaví i 15. června v Lichkově. Pak bude k vidění v Chocni (18.-23. 6.), v Hlinsku (16.-21. 7.), v Poličce (23.-28. 7.) a konečně v Králíkách (13.-18. 8.).

Stovka žije

Ve společnosti je dál cítit loňské kulaté výročí vzniku samostatné republiky. „Navíc letos si připomínáme sté výročí bojů na Těšínsku a na Slovensku. Bývalí příslušníci rakousko-uherské armády organizovaní do domácího vojska hned po svém návratu z války rukovali do pohraničí, aby zabezpečili integritu nového státu,“ připomíná méně známou část historie Čížek.

Projekt Legie 100 by měl pokračovat až do konce roku 2020, aby upozornil i na složitou anabázi legionářů z Ruska zpátky do vlasti. „Připravujeme různé publikace, deníky legionářů, odborné knihy. Taky chceme dál provozovat rotující muzea, jakési panelové výstavy do škol a podobně. Na Pecce bychom měli v červnu otevřít expozici v domě, kde žil František Chramosta z obrněného vlaku Orlík.“

Vojáci v rakousko-uherské armádě podle Čížka nemají dochovanou kartotéku. „Dokud jsou v povědomí vzpomínky na ně, je dobré všechno sepsat, dát dohromady, aby se informace zachovali pro budoucí generace,“ myslí si.