Lepějovice žijí i bez lidí
Nedaleko Valů u Přelouče stojí v lese kostel se hřbitovem, osiřelá studna a barokní myslivna. Lidé tu ale nežijí.
Lepějovice z větší části zanikly ještě před třicetiletou válkou, kdy už v 15. století místní panství Valy dostal Kunát mladší z Dobřenic, známý rybníkář. Vybudoval několik rybníků v jižních Čechách, ale především je to autor Opatovického kanálů. I na svém panství chtěl zbudovat rybník a tak navýšil a zpevnil hráz už existujícího Lepějovického rybníku. Tím se rozloha rybníku zvětšila a zatopila většinu usedlostí. Jejich majitelé se přestěhovali do sousedních vesnic. Poslední dva grunty byly v místech dnešní myslivny. Těžké období třicetileté války přežily bez úhony a jejich obyvatelé hospodařili na přilehlých polích. Do doby, než dvůr ve Valech, kam patřily i Lepějovice, získali Thunové a připojili ho k Choltickému panství. Thunové nechali na místě posledních dvou statků v Lepějovicích postavit kolem roku 1720 barokní myslivnu, která stojí dodnes na jejich základech a je částečně postavena z jejich materiálu.
Škola bez vesnice
Na konci 18. století v době Tereziánských reforem byla u kostela v Lepějovicích zřízena škola pro okolní vesnice z celé původní farnosti. Byla otevřena v domku hrobníka a fungovala až do roku 1829, kdy se na Klenovce postavila nová škola. U kostela zůstal už jen hrobník a tato budova staré školy byla zbourána až v roce 1969.
Kostel svatého Michaela Archanděla
Kostel v Lepějovicích pravděpodobně pochází už z konce 13.století. Za třicetileté války byl ale zničen, jeho gotické klenby se propadly a dlouhá léta zarůstal lesem. Až kolem roku 1680 byl obnoven Sabinou Kunhutou Lukavskou, majitelkou Valského panství, i když už ne v původním rozsahu. Kostel měl dva vzácné zvony. Ten starší z 15. století byl bohužel odvezen během první světové války, druhý z roku 1556 s erbem Dobřenských byl z kostela ukraden na počátku 90. let minulého století. Odlehlost kostela bohužel lákala zloděje a kostel byl několikrát vykraden.
Kostel byl zasvěcen svatému Archandělu, zasvěcení tomuto svatému se používala v místech, kde byly uctívány pohanské kulty, v místech pramenů či studánek. Podle výsledků geomagnetických měření, která prováděl profesor Petr Vorel s ing. Jaroslavem Flégrem v osmdesátých letech minulého století, se skutečně pod oltářem nachází anomálie, nasvědčující nějakému silnému pramenu.
Tvrz v kopřivách
Sto metrů od kostela se nachází zbytky Lepějovické tvrze. Ta byla obývána od konce 14. století jen asi sto let. Jako zřícenina ale stála do počátku 18. století, kdy při opravě kostela byla ze zbytků tvrziště postavena kamenná hřbitovní zeď. Val, na kterém tvrz stála, je v krajině patrný dodnes.
Struha neboli Zlatý potok
Struha je asi 15 kilometrů dlouhý potok pramenící v Železných horách. Dříve poháněla kola mnoha vodních mlýnů a tak ji místní říkali Zlatý potok. Při stavbě velkého Lepějovického rybníku musela být jeho severní část přeložena do uměle vykopaného kanálu. Proto má dnes Struha rozdílný charakter ve své jižní části, kde nádherně meandruje v krajině, a v prostoru Lepějovic, kde teče v hlubokém korytu zaříznutém v krajině.
Pětikanál
Valy u Přelouče mají jednu málo známou technickou památku. Při stavbě železnice v první polovině 19. století se stavitelé museli poprat se složitou terénní situací a stavbě musel ustoupit například ovčín nebo rybářská chalupa. Aby se železnice dostala přes Zlatý potok, musel být postaven viadukt. Měl pět oblouků a tak si vysloužil pojmenování Pětikanál. Při budování rychlostního koridoru byla tato technická památka zachována, přestože kvůli ní musí vlaky snížit při průjezdu svoji rychlost.
Pomníček u bývalého přívozu
Oba břehy Labe spojuje most postavený po válce ze skladů americké armády. Dříve tu byl jenom přívoz. Že doprava přes Labe nebyla vždy bezpečná, to dosvědčuje pomníček na mělické straně. Připomíná tragické utonutí všech 7 členů rekviziční komise z 21. března 1917. Dva civilisté a pět vojáků vybírali od sedláků obilí a jiné potraviny, pro potřeby armády. Převážel je tenkrát sedmnáctiletý chlapec, který jediný potopení přívozu přežil. Těla utonulých vojáků nacházeli místní obyvatelé postupně až do června toho roku a tělo jednoho z civilistů se nenašlo vůbec.
Tato rekviziční komise byla údajně velmi shovívavá, a proto jejím členům místní rolníci postavili na břehu Labe památeční kámen.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
