Málo spánku a hodně krve. Záchranáři si otestují odolnost

Cvičení zdravotníků Rescue Marathon
Cvičení zdravotníků Rescue Marathon

Mít výdrž i chladnou hlavu. Kromě dalších věcí právě to potřebuje správný záchranář. Během posledního zářijového víkendu se někteří z nich sejdou v Kostelci u Heřmanova Městce. Prověří je Rescue Marathon.

„Jedná se o neprofesionální zdravotnické cvičení určené pro členy Českého červeného kříže a taky pro dobrovolné hasiče. Dorazí i příslušníci policie a jeden vojenský tým. Postupně možná v náročnosti přidáváme. Ale snažíme se účastníkům dávat podporu. Máme několik psychologů, kteří s nimi probírají prožité situace. Lidé by se od nás měli vracet použitelní pro další praktický život,“ říká za organizátory Ondřej Dostál.

Zážitky prý nikoho zatím neodradily od jeho další činnosti. Prý se třeba spousta účastníků z předchozích let dala na dráhu profesionálních hasičů.

Boj s neznámem

Rescue Marathon hostí areál bývalého vojenského prostoru. Tam se odehrává hlavní děj cvičení, i když v sobotu se účastníci rozbíhají po celém okolí na trasu dlouhou až 25 kilometrů. „Tam potkávají jednotlivá stanoviště. Každý rok se stane, že někdo zabloudí. Lidé se pohybují pomocí mapy a GPS, ale signál tam není tak silný. Veřejnost naše hlídky v okolí Kostelce u Heřmanova Městce může potkat. Není problém se s nimi jít podívat na stanoviště.“

Cvičení zdravotníků Rescue Marathon

Aby všechno vypadalo maximálně reálně, nechybějí podle Dostála figuranti, maskéři a dokonce ani umělá krev. „Na letošní rok je připravených 25 litrů. Najdeme tam kolem dvaceti ingrediencí. Roli hraje barva krve. Pracují s ní maskéři a musí vědět, co kam dát. Zranění se pak nemusí popisovat. Podstatní jsou taky kuchaři, protože nakrmit 250 hladových krků tři dny za sebou dá hodně velkou práci. Logistika akce vyžaduje řidiče. Rozvážíme týmy, figuranty, jídlo. Čekají na vysílačce, kdy mají vyrazit.“

Situace píše život

Inspirace mají organizátoři ze světa kolem sebe pořád dost. Vloni na akci bylo závodní auto, které simulovaně porazilo diváky. „S přípravou začínáme někdy v lednu. Vymýšlejí se stanoviště, obesílají se sponzoři. Celkem jsme na organizaci tři.“

A co nejvíc účastníky stresuje? Kilometry v nohách, řev zraněných, nedostatek spánku, stres, anebo mix všeho dohromady? „Trénovaným jedincům nedělá problém chůze, ale pak třeba bývají víc zasažení psychicky. Když máte za sebou osmou otevřenou zlomeninu a někdy to třeba nedopadne dobře, dokáže vás to položit,“ myslí si Dostál.

Na akci jezdí i tým ze Slovenska. „Snažíme se spolupráci rozšiřovat tím, že se třeba scházejí dva týmy na jednom stanovišti. Jsou tam společné zásahy přes noc, aby si týmy dokázaly během pár minut určit velitele, kdo co bude dělat, i když se předtím v životě neviděli.“