Marko Ivanović – dirigent a skladatel
Česko-srbský hudebník je dirigentem Pardubické komorní filharmonie
Marko Ivanović se narodil se roku 1976 v Praze srbskému tatínkovi a české mamince. Vystudoval Pražskou konzervatoř a následně Akademii múzických umění v oborech skladba a dirigování.
Jako autor vážné hudby pravidelně spolupracuje s předními českými interprety v tomto oboru, jeho skladby zazněly na řadě koncertů a festivalů u nás i v zahraničí (Wien Modern, Europe Young Classic in Berlin, atd.). Je také častým autorem scénické, rozhlasové a filmové hudby.
Jako dirigent spolupracoval s různými českými a zahraničními orchestry: Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Bohuslava Martinů, Filharmonia Sudecka (Polsko), Toyama Academy Orchestra (Japonsko), atd. S pražským Národním divadlem spolupracoval Marko Ivanović původně externě , v září 2006 zde nastoupil do stálého angažmá a jako dirigent se podílel m.j. na inscenacích Mozartovy opery La clemenza di Tito, politické „opery-procesu“ Zítra se bude… A.Březiny nebo jazzové opery Dobře placená procházka.
V srpnu 2009 byl jmenován novým šéfdirigentem Komorní filharmonie Pardubice, nahradil tak Leoše Svárovského. Jedním z jeho posledních autorských počinů je „dětská“ opera Čarokraj, kterou uvádí Národní divadlo. Je také propagátorem vážné hudby a pro dětské a mládežnické posluchače vymýšlí a připravuje spoustu úspěšných projektů.
I příští týden si v pravidelných časech můžete naladit Rande s Jolanou. Na sváteční den (6.7.) jsme pro vás připravili exklusivního hosta: divadelní a televizní herečku a také výbornou malířku Blanku Bohdanovou, která počátky svého uměleckého života spojila s pardubickým divadlem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
