Mysleli jsme, že je konec světa, vzpomíná pamětnice na bombardování Pardubic

Kdo bombardování zažili, na něj nikdy nezapomenou. „Já si to pamatuju moc. Myslela jsem si, že bude konec světa, jak nám říkají v kostele,“ vzpomíná na léto 1944 paní Dagmar Šťastná.

Tehdy jí bylo 10 let a bydlela na pardubické Dukle, kterou zasáhl první letecký útok spojeneckých vojsk. Strategickým cílem byla sice rafinerie, dnešní Petrolka, jenže Spojenci udělali navigační chybu.

„Byla to buď chyba navigátorů, nebo letců, kteří měli označit cíl,“ vysvětluje historik Jan Tetřev.

Pardubice při náletu přišly o cukrovar, bomby poškodily budovy na Palackého třídě, staré nádraží, obytnou část ve Svítkově a Popkovicích.

Obyvatelé s bombardováním počítali a kryty se staly běžnou součástí domů. „Jakmile zazněla siréna, tak už jsme se pakovali. Měli jsme kryt v domě, schovat se k nám někdy přišli schovat,“ popisuje Šťastná. Zažila výbuch, kde spadla bomba před i ze strany jejich domu.

Své vlastní kryty měly podle historičky Renaty Tetřevové i větší firmy.

„Všechny sklepy bývaly ještě podepřené trámy pro případ, že dům nad nimi spadne,“ dodává Tetřevová.

Na město spadlo v roce 1944 870 tun bomb a v troskách zahynulo 263 lidí. Rafinerie hořela pět dnů.

Logo|foto:Český rozhlas

„Nejhorší bylo, že hořela hned. Takže třetí a čtvrtá vlna už házela bomby do dýmu, který se šířil nad město,“ připomíná historik Jan Tetřev.

Lidé sice s leteckým útokem počítali, že bomby zasáhnou obytné domy, ale nečekali. Jak vzpomíná Dagmar Šťastná, lidé zažili šok.

Při náletech ale nikdy bomby nezasáhly historické centrum.

Nejednalo se tedy o žádný kobercový nálet, který by nějak zásadně změnil tvář města jako například v saských Drážďanech.