Mýty o naší práci? Skoro jako sci-fi, říká archivář

„Otevřeno budeme mít od 9 do 16 hodin. Rozhodli jsme se podruhé této akce zúčastnit. Loni přišlo přes 500 lidí. Ležíme trochu mimo hlavní trasy, proto mluvíme o ohromném úspěchu. Ukážeme archiválie, které jsou u nás k nalezení. Řekneme, kde všude jsou uložené, jak se o ně staráme a jak je zpřístupňujeme. Samy o sobě jsou významné,“ myslí si Martin Paukrt.

Práce archiváře

„Když se řekne slovo archivář, lidé si často nedokáží představit, o jakou práci se jedná. Zpřístupňujeme starší písemné materiály. Třídíme je, vyhotovujeme inventáře, aby další badatelé mohli do těchto inventářů nahlédnout a vybrat si věci, na které by se chtěli podívat. Většinou jsou žádané genealogické záznamy. Nahlížet do archivů může každý, kdo má občanský průkaz nebo zákonného zástupce. Může to být i cizinec na pas,“ říká Paukrt.

Čtěte také

Vznik dodnes rozšířených mýtů vidí před rokem 1989, kdy se v archivech a okolo nich nesmělo fotit. „Byly to v podstatě zakázané zóny. Vstoupit se mohlo jen do malé badatelny. Když člověk neví, vytváří si jakési mýty nebo iluze o tom, jak to tam asi chodí.“

Badatelna archivu v Zámrsku|foto:Josef Kopecký,Český rozhlas

Paukrt do archivu nastoupil v roce 2004. Přiznává, že tehdy toho o něm taky moc nevěděl: „Pro mě to bylo něco úplně nového, otevřely se mi dveře vědomí. Najednou jsem zjistil, kolik je nezpracovaného materiálu. My jsme první, kdo do něj vstupuje. Nevíme tedy, co v něm bude.“

Jak se dělá archiv

Podle Paukrta působí v Česku kolem dvanácti set archivářů. „Máme přesně rozdělené hranice teritoriálně i vymezením typů zpracovávaných archiválií. Spíš se doplňujeme. Archivy mají stejnou metodiku, věci by tedy měly jít všude stejně. Všechno je na lidech, kteří materiál zpracovávají. Proto je přeci jen občas vidět archivářova ruka. Některý se o danou problematiku zajímá víc, některý méně…“

Nakládání s písemnostmi každopádně upravuje zákon. Každý archiv spravuje určitý region. „Podle zákona mají různé instituce z tohoto regionu povinnost k nám své věci dávat. Pokud je vezmeme, stávají se z nich archiválie. Pokud ne, dostávají se do skartačního řízení a jsou znehodnocené,“ popisuje archivář.

Archivář Martin Paukrt|foto:Milan Kosina,Český rozhlas

Jak Paukrt v dobrém zmínil, je Zámrsk jediný oblastní archiv, který sídlí na tak malém místě. „Vznikl v roce 1960. Pro oblast dnešního Pardubického a Královéhradeckého kraje nebyly vhodné prostory. Materiály se na nějakou dobu uložily v Zámrsku. Vhodné prostory doteď nebyly nalezené. Stále sídlíme na zámku. Vůbec si nemůžeme stěžovat, protože okolí je opravdu malebné.“