Na hradu Žampach se skrývali lupiči i penězokazci

30. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pozůstatky středověkého hradu Žampach

Z žampašského hradu dnes zbyly jen trosky na vrcholu kopce nad vesničkou na Orlickoústecku. V podhradí ale najdeme zámek s arboretem a zámeckým parkem plným herních prvků pro rodiny s dětmi. A v blízké Písečné pak technický unikát.

Naše putování začne hradním kopci, který převyšuje zvlněnou krajinu zhruba o sto výškových metrů. Pozůstatky hradu nabízejí rozhled na Orlické hory, Kralický Sněžník a směrem k jihu pak na kraj kolem Tiché Orlice.

Hrad ukrýval lupiče

„Hrad byl postavený při kolonizaci Orlických hor. První nepřímá zmínka o něm je ve Zbraslavské kronice a odkazuje na rok 1308,“ říká mi mezi polorozbořenými kamennými zdmi Kristýna Hanzelková z Domova pod hradem Žampach.

Naše průvodkyně hned přidává jednu z pověstí o hradu: „Jedním z majitelů byl ve 14. století Jan ze Smojna přezdívaný Pancíř, protože neustále chodil v brnění. Pancíř zachránil při výpravě do Itálie život pozdějšímu králi a císaři Karlu IV. Ten mu z vděčnosti daroval zlatý řetěz. Nicméně později se Jan ze Smojna stal loupeživým rytířem. Karel hrad dobyl a podle jedné z verzí nechal Pancíře právě na zlatém řetězu pověsit.“

„Kriminální“ minulost provázela hrad i nadále. V 16. století hrad poskytl úkryt penězokazecké dílně kováře Jana. Tento příběh podpořil i archeologický průzkum. Konec největší slávy hradu pak přinesla třicetiletá válka, během ní byl hrad opakovaně obléhán a dobit a od té doby postupně pustl.

Čarověník kouzlí příroda

Do vesnice Žampach sestoupíme po červené značce. Cesta je strmá a rozhodně ji nelze doporučit cyklistům. Mimochodem červená vede i na hrad Litice a dál pak do Potštejna. Právě tudy putuje oblíbený pochod Přes tři hrady.

Dřevěná lávka slouží jako přístup do zámeckého arboreta od hradu

Na okraji vesnice míjíme vrchnostenský pranýř s letopočtem 1693, přejdeme dřevěnou lávku a brankou vcházíme do zdejšího arboreta.

Podobu zdejším parkům dali majitelé panství manželé Lützowovi. „Nejstarší dřeviny mají 300 let, máme tady 600 druhů dřevin. Za povšimnutí stojí třeba čarověník na vrcholu douglasky. Je to přirozený shluk větviček, který vytváří kouli,“ rozhlíží se po 4hektarovém parku Kristýna Hanzelková. Areál včetně zámku dnes slouží sociálním službám Pardubického kraje. V Domově pod hradem Žampach žijí lidé s mentálním postižením.

K technické památce se prosekali

Z Žampachu se vydáme po žluté značce do 1,5 kilometru vzdálené Písečné. Tady na břehu potoka Potočnice najdeme vodní mlýn. Podle jeho majitelky Hany Maarové existují zmínky v mlýně už ve 14. století. „Když jsme to koupili, byla to polorozbořenina, po deseti dnech práce jsme se prosekali dovnitř a objevili zachovalou mlýnskou technologii,“ vypráví usměvavá žena plná života, která každého po předchozí domluvě ráda kulturní a technickou památkou provede.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová