Smrt v plamenech. Znáte tajemství hradu, kde se falšovaly peníze?

Pozůstatky středověkého hradu, kde v 16. století působila penězokazecká dílna
Pozůstatky středověkého hradu, kde v 16. století působila penězokazecká dílna

Už zvláštní silueta kopce se zříceninou hradu Žampach přitahuje pozornost. Je opředená celou řadou legend, ale i reálných příběhů. A to velmi vzrušujících.

Hrad Žampach vznik v druhé polovině 13. století a dokonce už o jeho prvním majiteli, Petru ze Žampachu, se píše jako o loupeživém rytíři. Stejně jako o nechvalně známém Janu ze Smojna, zvaném „Pancíř“.  Toho kvůli loupeživým výpadům a sužování místních obyvatel prý nechal popravit sám císař Karel IV.

Cesta ke zřícenině hradu Žampach

Hrad Žampach, který se tyčí v krajině podhůří Orlických hor poblíž Žamberku, má opravdu dobrodružné dějiny. A některé z příběhů, o kterých se píše ve starých kronikách, potvrdily i objevy archeologů. Třeba to, že na hradě skutečně fungovala penězokazecká dílna. 

Zručný a ziskuchtivý kovář   

Některé z příběhů, které se o Žampachu vyprávějí, mohou vypadat jako dávná legenda. Přitom se ale skutečně staly. Doklady o tom podává například jedna z tzv. smolných knih, uložená v Pardubicích. Smolné knihy, někdy označované také jako černé, popravčí nebo krevní, si vedly soudy, které měly pravomoc k vykonání hrdelních trestů.   

V 16. století, kdy Žampach patřil Pernštejnům jako zástavním držitelům, na hradě nikdo nesídlil. A tak se tam nastěhoval kovář Jan ze Žampachu. „Nahoru na kopec vzal svoji rodinu a z podhradí přestěhoval i svou dílnu. Na hradě ovšem brzy začal razit falešné peníze,“ vysvětluje archeoložka Východočeského muzea v Pardubicích Miroslava Cejpová.

„Jan se svými společníky razil tři druhy mincí. Ty pak distribuovali do poměrně velké dálky. Do Slezska, do Vratislavi, na Moravu, na Slovensko i do Rakouska. Za falešné peníze nakupovali zboží. Ale prodávali dokonce i samotné mince. Dvě falešné za jednu pravou,“ upřesňuje archeoložka.

Jak spadla klec    

Když se páni ze Žampachu chystali ve 30. letech 16. století hrad zpátky vyplatit, musel ho kovář Jan opustit. A samozřejmě chtěl zahladit stopy po své nekalé činnosti. „Neudělal to ale zas tak důsledně,“ dodává Miroslava Cejpová. „V roce 2013 jsme při archeologickém výzkumu na hradě narazili na odpad z této penězokazecké dílny.“

„Našli jsme prubířské misky a tyglíky se zvláštním skelným povrchem. Právě v nich Jan a jeho spolupracovníci, jejichž jména dokonce známe, mince falšovali, a to hlavně pomocí mědi. Různými postupy se padělatelé snažili minci pokrýt velmi tenkou vrstvou stříbřitého kovu, aby vypadaly jako pravé,“ vysvětluje archeoložka.

Zbytek klenby hradního paláce s vyhlídkou

Kovář Jan byl nakonec dopaden. Možná by k tomu ani nedošlo, kdyby o pár let později o falšování peněz nepromluvili jiní hříšníci. 10. července 1542 byl na pardubickém popravišti upálen Jan Krška a oběšen krčmář Pavel z Nového Hrádku. Při dřívějším vyslýchání se doznali k účasti na loupežném přepadení kolony Židů, kteří se tenkrát kvůli královskému nařízení museli vystěhovat ze země. Jan Krška začal na mučidlech vyprávět o svých dalších přečinech.  A vzpomněl si také na kováře Jana ze Žampachu a jeho kumpány.

Kovář Jan byl zadržen a dopraven do královského města Vysokého Mýta.  Výslech se konal 20. července 1542. Jan nezapíral a ke všemu se přiznal. Na mučidlech pak ještě označil i další osoby, zapletené do výroby a obchodu s falešnými mincemi.

Podle bádání historika Františka Šebka, který se touto historickou kauzou podobně zabýval, vše nasvědčuje tomu, že padělatelská dílna na hradě Žampachu pracovala zhruba někdy v letech 1536 až 1539, minimálně 1537 až 1538. Kováře Jana samozřejmě neminul krutý trest. Smrt v plamenech na vysokomýtské hranici. Penězokazectví se totiž tenkrát trestalo upálením. 

Spustit audio

Související