Na Žampachu se falšovaly peníze
Zřícenina hradu Žampach u Žamberku je opředená celou řadou legend i historických příběhů. Někdy dokonce až s detektivní zápletkou. Archeologům se podařilo jeden takový příběh oživit. Objevili stopy po penězokazecké dílně.
Kopec s nevšedním tvarem, působivá krajina podhůří Orlických hor a vskutku dobrodružné dějiny udělaly z obce Žampach pozoruhodné místo. V druhé polovině 13. století tu vznikl hrad a dokonce už o prvním majiteli Petru ze Žampachu se v roce 1309 píše jako o loupeživém rytíři...
Neslavně slavný Pancíř
Další výraznou postavou dějin Žampachu je rytíř Jan ze Smojna, zvaný "Pancíř". Byl to šlechtic, který se zúčastnil italského tažení Karla IV., při kterém se dokonce vyznamenal. Podle historických zpráv ho císař odměnil zlatým řetězem či pásem. Když Jan získal v roce 1348 hrad Žampach, stal se z něho ovšem loupeživý rytíř. Sužoval nejen místní obyvatele, ale i kupce, kteří krajinou projížděli. Jana ze Smojna trest neminul, císař Karel IV. ho prý nechal popravit.
Jak šikovný kovář k penězům přišel
Některé z příběhů, které se o Žampachu vyprávějí, mohou vypadat jako dávná legenda. Přitom se ale skutečně staly. Doklady o tom podává například jedna z tzv. smolných knih, uložená v Pardubicích. Smolné knihy (někdy označované také jako černé, popravčí nebo krevní) si vedly soudy vybavené hrdelní pravomocí.
V době, kdy hrad Žampach patřil Pernštejnům (jako zástavním držitelům v 16. století) a nikdo v něm trvale nesídlil, přestěhoval se do hradu kovář Jan ze Žampachu. „Nahoru na kopec vzal svoji rodinu, přestěhoval tam i dílnu. Na hradě ovšem začal vyrábět falešné peníze,“ vysvětluje archeoložka Východočeského muzea v Pardubicích Miroslava Cejpová, která na hradě vedla archeologický výzkum.
„Jan se svými společníky razil tři druhy mincí, které pak distribuovali do poměrně velké dálky. Do Slezska, do Vratislavi, na Moravu, na Slovensko i do Rakouska. Za falešné peníze jednak nakupovali zboží, ale mince také prodávali. Dvě falešné za jednu pravou,“ upřesňuje Miroslava Cejpová.
Archeologové objevili důkazy
Když se páni ze Žampachu chystali ve 30. letech 16. století hrad zpátky vyplatit, musel ho kovář Jan opustit a po svojí penězokazecké dílně zahladil stopy. „Neudělal to zas tak důsledně,“ dodává archeoložka Miroslava Cejpová. „V roce 2013 jsme při archeologickém výzkumu na hradě narazili na odpad z této penězokazecké dílny. Našli jsme prubířské misky a tyglíky se zvláštním skelným povrchem. Právě v nich Jan a jeho spolupracovníci, jejichž jména dokonce známe, mince falšovali a snažili se na ně udělat velmi tenkou vrstvu stříbra, aby vypadaly jako pravé,“ vysvětluje archeoložka.
Archeologické nálezy ze Žampachu odborníci stále ještě zpracovávají. V budoucnu by ale měla vzniknout přímo v areálu zámku v Žampachu expozice, ve které si nálezy lidé prohlédnou. A jak vlastně skončil kovář Jan? Našel smrt v plamenech, na hranici ve Vysokém Mýtě. Penězokazectví se totiž tenkrát trestalo upálením.
Zámek není na zámek
Přímo pod kopcem se zříceninou hradu Žampach se nachází zámecký areál. Na místě dnešního zámku stála před rokem 1600 tvrz, kterou si v období raného baroka nechali přestavět královéhradečtí biskupové, aby v Žampachu měli svoji letní rezidenci. Zámek procházel i dalšími úpravami, dnes má jeho půdorys tvar písmene E.
V zámku od 60. let 20. století sídlí Domov pod hradem, zařízení sociálních služeb Pardubického kraje. V zámku najdete také informační centrum. V něm si můžete domluvit návštěvu zimní zahrady zámku nebo barokní kaple sv. Bartoloměje, s expozicí věnovanou nejznámějším majitelům zámku v Žampachu, rodině hraběte Františka Lützowa.
Zámecké parky v Žampachu, které mají tři části, jsou veřejně přístupné a chráněné jako arboretum s více než pěti sty druhy dřevin. Arboretem vás provede přehledný informační systém. V horní části parku určitě nepřehlédnete velké kamenné bloky, tzv. „Čertovy kameny“, ke kterým se váží další slavné legendy Žampachu. Stejně tak jako k vrchnostenskému pranýři z konce 17. století, ke kterému byli kdysi přivazováni hříšníci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.