Dina z Hradce|Já čekám na to,že se lidi zmoudří a konečně aspoň v N.L. přestanou mluvit o koroně děkuji .přeji vše krásné Dina
736xxx095|dlouha cekaci doba je u zubare a pak cekam cely zivot na svuj protejsek.Jana
Marie|Čekám jestli někdy uvidím vnoučata. Už jsem je 6 let neviděla.
Pavlína|Dobrý večer, dva roky čekám, až se mi zlepší zrak. Je mi 33, mám dva malé syny a po narození druhého jsem postupně začínala vidět neostře. Vyšetření zraku dopadlo k mé nelibosti dobře, nenašla se tedy příčina. Následně ani na magnetické rezonanci.Zrak se nadále zhoršoval a s ním i psychika. Skončila jsem na psychiatrii, po zavedení medikace se cítím celkem dobře, zrak je ale stále špatný, nemohu řídit, špatně se orientuji v prostoru a co mi vadí nejvíc, neužívám si kvůli tomu chvíle s dětmi. Mám se vracet do práce, tak čekám, co bude...
607xxx927|Cekam na telefon od me kamaradky Lidunky K., z Brna-LESNE. Nevi o ni nekdo? Dekuji! Alena
Alena|K dnešnímu tématu mne ponoukl takový hovor do Noční linky od jedné posluchačky, že vlastně dlouho čeká na to, že si někdo vzpomene a poděkuje všem takovým bezejmenným lidičkám, kteří se starají o své nemocné příbuzné, rodiče, děti a podobně. A tak protože už končí letošní rok, mimořádně špatný, myslím tím zdravotně špatný rok, tak bych tímto chtěla poděkovat za nás všechny těm, kdo se starají o tyto své nemocné, nemůžou se vzdálit z domu, protože je potřebují, tím že se nemůžou vzdálit z domu, tak přišli o velkou část známých, kamarádů, protože na ně nemají čas a vlastně se tak nedobrovolně vzdalují realitě. Znám to z vlastní zkušenosti - péče o osobu blízkou, o téměř všechny kamarády jsem přišla za těch pár let a nyní, když už mám čas, tak zase nemůžeme pomalu z domu, abychom se zase my nenakazili, protože už máme ten nebezpečný věk. Takže hodně zdraví vám všem.
721xxx476|dobry vecer ja stake cekam na mnoho penez,ktere mi predpovedela romka pred 45 lety,zdravi Jana
Jana z Prahy|Hezký večer posluchačům i vám,pane Borku.
Na co jsem nejdéle v životě čekala?To mám rozděleno na několik etap-nejdříve asi jako všichny děti jsem se nemohla dočkat až budu plnoletá a budu si moci zařídit život podle svého.V 19.. jsem se vdala nemusela jsem.Oba jsme toužili po děcku,ale nedařilo.se.Až téměř po roce jsem otěhotněla.Nemohli jsme se dočkat a jelikož tehdy ještě nebyly ultrazvuky tak dokonalé.aby bylo poznáno pohlaví nakupovali jsme neutrální barvy výbavičky.
Když jsem začala mít porodní bolesti,manžel hned volal sanitku,termín jsem měla mezi 25.červencem a 10..srpnem,toto bylo v noci 1. srpna.Bohužel,k porodu to nebylo tak mne poslali domů.To byla věčnost,to čekání!
Dcerka se narodila 7.srpna
Syn měl termín porodu 16.dubna,čekala jsem až téměř do půlnoci 23.dubna .
Když se narodil,čekala jsem jeho pláč,ale ono nic,nedovedete si představit ty nervy,že nepláče,pak konečně po pár minutách synek tichounce zaknikal a já byla nejštastnější ženou na světě. Chudáček měl,jak jsem ho přenášela pupční šňůru obtočenou kolem krčku a také se napil plodové vody která byla již trochu zkalená takže náš Péťa měl okolo sebe kromě šikovných lékařů ještě svého anděla stážného který ho opatruje po jeho celý život. Musela jsem několik hodin čekat než jsem se na něj mohla jít přes sklo podívat,protože mi ho ke kojení needávali a já mu mléko odstříkavala a po mém propuštění jsem mu ho nosila do mléčné banky.Trvalo toosm dnů,ale pro mne to opět byla věčnost než mi ho dali domů.
Dnes je Péťa zaměstnancem české armády a nejdelší doby čekání byly tři termíny když byl na misích po prvé Iráku,vrátil se na mé 50.té narozeniny po pěti měsících,pak v Afganistánu v květnu 2011 a naposledy v Mali,kdy tam chlapci byli přes vánoce do března.
Každé moje čekání nakonec dobře dopadlo,ale ty nervy s tím spojené nikomu nepřeji.
Vám všem přeji klidnou dobrou noc a moc a moc pevného zdraví,štěstí a lásky vaše věrná posluchačka Jana
Karolina|Čekávala jsem v životě na ledacos,většinou jsem se nedočkala,někdy jsem si jen namlouvala ,že TO přišlo, občas jsem se i dočkala - ale vždy jen když jsem tomu přestala dávat „životní důležitost“.
Čekala jsem,že moji dva synové(jsou od sebe 2 roky) napnou své duševní síly v 9.třídě. Oba však už měli jiné představy jak prožijí svůj život.
Učili se tedy řemeslu - a byla jsem tomu ráda,že při svém bouřlivém životě od 14 let, to zvládli.Byli dost sečtělí a měli své koníčky, čekala jsem ,že si po vyučení hned dostudují střední školu ,udělají maturitu.Byli tak vitální a organizačně zdatní.Projevovali se tak ale pouze při organizování svých kratochvíli.
Po 10 letech jsem už nic neočekávala a smířila se s tím,že svůj intelekt promrhají jen v radovánkách se známostmi všeho druhu a všech věkových kategorií.A najednou se pomalu začal jejich život měnit.....
Po 20 - 25 letech od ukončení Základní školy jsem se dívala na jednoho syna jak pronáší Spondeo et pollicero ve velké aule Karolina a druhý do dalších 3 let byl inženýrem ekonomie.....
Až když jsem už nic co se vzdělání týká od svých synů nečekala a zvykla si na to jak žijí,se pomalu začalo vše měnit.Je lepší nic neočekávat - jen si užít toho co život přinese.Hlavně od dítek nic neočekávat - jen jim přát vše dobré ,pak se i ledacos dobrého můžeme dočkat.
Všem hojnost zdraví přeje Karolina.
Alena|Dobrý večer Vám, Borku a taky všem posluchačům. Myslím, že nejdéle čekám a budu ještě čekat na to, zda dostanu covid nebo ne. Chci věřit, že ne a dělám pro to všechno to, o čem si myslím, že zabere. Takže všem poslouchajícím i sobě přeju především hodně zdraví. (Jak to slovo nabývá s přibývajícím věkem na významu, že. Když nám bylo osmnáct, tak jsme si přáli lásku, později štěstí, hodného manžela, děti, peníze, a tak dále a teď nám opravdu stačí jen to zdraví).
tomáš|Dobrý večer snad jako každý jsem nejdéle čekal na starobní důchod a po odpracovaných 45 letech necelých 10 tisíc jo kdybych byl ve straně bylo by to lepší. Daleko horší , ale bylo čekání na nového zubaře,když starý odešel do důchodu.
