Neon 230: playlist (8.4. 2012)
Nabízíme rozhovor s kapelou Ska’n’daal a novinku od Toxique nebo představení originálního tělesa Transitus Irregularis
Jestli snad ještě na minulých deskách Toxique, bylo místy lehce znát, že dva výhradní autoři hudby Patrick Karpentski a Viliam Béreš mají klasické vzdělání, tak na novince Tips For Grown Up Kids už o něčem takém nemůže být ani řeč. Na nové desce zazní minimum akustických nástrojů, producentské duo zde završilo svoje okouzlení elektronikou a snaha přiblížit se zvuku projektu Skrillex a britské zpěvačce Ellie Goulding dosáhla svého vrcholu. I na třetím albu však pro mě Toxique zůstávají kapelou dvou tří hitů a zbytkové vaty. Nejsilnější jsou shodou okolností obě spolupráce – hitová Toxique Girls s hostující Ewou Farnou je rádiový hit (kdyby ovšem naše rádia měla odvahu ho hrát). Povedená je i Waiting for Twilight s Mikolášem Růžičkou z Republic of Two.
Vždy jsem rád, když na naší scéně objevím opravdu originální úkaz. Naposledy se mi to stalo, když jsem čirou náhodou narazil na kapelu Transitus Irregularis, která propojuje svět jazzu a barokní hudby (přesto ale výsledek není nijak akademický a odtažitý). Kapelu založil v roce 2009 cembalista Filip Dvořák, který přizval houslistku a zpěvačku Ninu Marinovou (zpívá na příklad ve Wrgha Powu Orchestra), kytaristu Miroslava Noska a violoncellistu Jana Kellera, kteří spolu hrají v Noční optice. Právě jim vychází první oficiální nahrávka Pod prahem svítá, kde zhudebnili básně Bohuslava Reynka. My jsme si ovšem hráli píseň Dowina z jejich loňského demáče.
Playlist:
1. Toxique feat. Mikoláš Růžička – Waiting For Twilight
2. FONO Dialogue – Ska’n’daal
3. Transitus Irregularis – Dowina
4. Vltava – Kristuša
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
