Východočeské plavárny
Vztah člověka k vodě byl dlouho zdrženlivý. Ke změně došlo až v polovině 19. století, kdy je vodě přiznána její očistná síla a člověku dovoleno radovat se z pohybu v ní.
Všechny epizody
Až na konci 19. století se začínají budovat veřejné plavárny ve městech, nebo jejich blízkosti. Dříve bylo koupání a s tím spojené umění plavat výsadou lidí z venkova a osob neurozených. Plavárny byly oddělené zvlášť pro muže a ženy, nebo měly přísně oddělené hodiny. Brzy se z návštěv plaváren stala modní záležitost, která sebou nesla i módu plaveckých úborů. Oblíbený byl námořnický styl, který ovšem neušel dobové kritice. V neděli to údajně v ulicích většiny měst vypadalo jak po vylodění.
Z Ottova slovníku naučného
Plování jest umění, jež člověku poskytuje dvojí výhody, totiž výhody praktické, z nichž především vytknouti jest ochranu člověka před utonutím, a výhody zdravotní, které kromě všech těch, jež má plování společny s koupáním, rozmnoženy jsou o jednu velikou výhodu, o tu totiž, že plování jest výtečné cvičení tělesné.
V období mezi světovými válkami říční a rybniční plovárny zanikají a milovníci koupání se stěhují do betonových koupališť, s filtrovanou a chemicky ošetřovanou vodou. Samozřejmostí už je společné koupání mužů a žen a bleskový posun v minimalizaci ženských plavek, kdy ženy poprvé odhalí nahé břicho.
S mikrofonem jsme navštívili tři města a poptali se po historii jejich plaváren: Pardubice, Vysoké Mýto a Litomyšl.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
