Zmizelé židovské příběhy

Helena Poláková z Luže i její dcery holocaust přežily

Helena s dcerami se vrátily do Luže a čekaly na tatínka Emila. Ten se bohužel konce války nedočkal. Zemřel měsíc před osvobozením, pravděpodobně po vpichu fenolové injekce do srdce. A je pohřben  v hromadném hrobě v koncentračním táboře Buchenwald.

Helena Alterová z Luže se vdala za Emila Poláka a měli dvě dcery, v roce 1924 se jim narodila Anna a o pět let později Eva. Polákovi vedli v Luži obchod se smíšeným zbožím, který Helena zdědila po rodičích. Bratrovi Heleny, Jiřímu Alterovi, se podařilo před válkou emigrovat s částí své rodiny do Anglie. Helena s Emilem odjet nestačili, starali se o starou babičku, kterou nemohli nechat v Luži samotnou. A když babička na podzim roku 1939 zemřela, bylo už na emigraci pozdě.

Do transportu nastoupili společně s ostatními lužskými Židy v prosinci 1942. Terezínské ghetto bylo tou dobou už velmi přelidněné, na kilometru čtverečním žilo 60 tisíc lidí. Nacisté vyřešili tento problém přesunem lidí dál na východ a jejich vražděním v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Rodina Polákových se v Terezíně udržela poměrně dlouho, do Osvětimi odjeli v prosinci 1943. 

Vzhledem k válečnému vývoji nebyli Židé z tohoto prosincového transportu po půlroční karanténě usmrceni v plynových komorách, jak bylo do té doby běžné, ale ti práceschopní byli odesláni na práci do dalších táborů. Čtrnáctiletá Eva s maminkou se dostaly do Stutthofu a později do tábora Guttau, odtud byly evakuovány a na pochodu smrti je osvobodila postupující Sovětská armáda. Obě dvě přežily a do Luže se s nimi vrátila ještě dvě děvčata, která o svoje maminky během věznění přišla. 

Dcery Polákovy s přítelkyněmi na maškarním plese

Věznění přežila i starší dcera Anna, která se z Osvětimi dostala až k Hamburku, kde s ostatními vězni odklízela sutiny. Odtud byla převezena do koncentračního tábora v Bergen-Belsen, kde podruhé prodělala skvrnitý tyfus a dočkala se osvobození.

Na tatínka Emila Helena s dcerami po válce čekaly, dlouho neměly zprávy o jeho osudu. Emil Polák byl z Osvětimi poslán do koncentračního tábora Blechhammer. V lednu 1945 se v pochodu smrti přesunul do 350 kilometrů vzdáleného tábora v Gross-Rosenu a odtud pak vlakem do Buchenwaldu. V tomto táboře dva měsíce před koncem války byl označen jako práce neschopný a s největší pravděpodobností byl zabit fenolovou injekcí do srdce. 

Návrat do Luže

Helena s dcerami se vrátily do Luže, ale našly tam zdevastovaný dům, na jehož opravu neměly ani sílu, ani finance. Odstěhovaly se do Prahy, ale Helena se do Luže na konci šedesátých let vrátila, starala se o synagogu i židovský hřbitov. Helena zemřela v roce 1971, ale do domu Polákových se vrátila vnučka s rodinou a v domě žila až do roku 1984. O tři roky později byl tento dům spolu s několika dalšími domy zbourán. 

Židovská komunita v Luži holocaustem neskončila. A nepřipomíná ji jen krásná synagoga a židovský hřbitov, je živá v osobě pravnuka statečné Heleny Polákové  - Jana Roubínka, současného ředitele Památníku Terezín.

Spustit audio

Související

Nejnovější zprávy

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.